Rakousko si připomíná 70. výročí II. světové války

Pouze 126 důstojníků 14.března 1938 odmítlo přísahat poslušnost Hitlerovi, z nichž pouze tři z politických důvodů, mezi nimi velitel tereziánské vojenské akademie. Ostatních 123 bylo buď podle norimberských zákonů židy nebo měli za ženy židovky, s kterými se odmítli rozvést. Oddíly spolkové armády zabezpečovaly na hlavní vídeňské třídě, aby hysterické masy neprolomily zátarasy při triumfálním příjezdu Adolfa Hitlera..

Vojáci měli již pásky s hákovým křížem a vůdce zdravili zdviženou pravicí. Hladký přechod rakouské armády do říšských branných sil proběhl za situace, kdy na 290 důstojníků a 3500 poddůstojníků bylo již několik let před anšlusem příslušníky tajných nacistických buněk a přeměnilo se přes noc v udavače svých kolegů. Dokonce německý vojenský atašé pověřený čistkou v rakouské armádě byl překvapen nad množstvím udání, která informovala o politických postojích a "židomilství" jejich příslušníků. Koncem roku 1938 byl každý druhý rakouský generál Němci propuštěn, ale ti, kteří zbyli, se pak aktivně zapojili do válečných zločinů především na Balkáně. Stejný osud čekal polovinu plukovníků a 14 procent ostatních důstojnických hodností.

Státní sekretář a nejvyšší rakouský důstojník generál Wilhelm Zehner byl gestapem zastřelen, další generálové si vzali život, další skončili v koncentračních táborech, ale většina byla poslána do snížené penze. Zato půlstovka důstojníků, kteří pro nacistickou činnost byli před anšlusem propuštěni, se vrátila zpět do armády. Mezi nimi fanatický nacista Lothar Rendulic, který se stal okamžitě německým generálem. V roce 1948 byl pro válečné zločiny na Balkáně odsouzen k 25 letům vězení, ale po třech letech předčasně propuštěn. Po svém návratu byl tehdy socialistickým vicekancléřem Adolfem Schärfem navržen na ministra obrany, ale pro odpor lidovců se tak nestalo. Ti však v roce 1986 kandidovali úspěšně na funkci spolkového prezidenta Kurta Waldheima. Ten byl usvědčen, že v roce 1943 byl v řecké Soluni členem speciální jednotky, likvidující tamní partyzánské jednotky a Židy.

Ve válečných zločinech na Balkáně vynikali především Rakušané v jednotkách, které byly vzhledem ke geografické blízkosti a znalosti hornatého terénu sestaveny většinou z těchto občanů. Navíc jejich vysocí důstojníci, kteří byli vycvičeni ještě v době monarchie, ovládali tamní jazyky, přičemž Hitler kalkuloval s jejich nenávistí vůči Srbům, kterou projevili již za první světové války. A tak "balkánští experti" jako Alexander Löhr nebo Franz Böhme byli prohlášeni za válečné zločince. Löhr byl popraven za své činy v roce 1947, ale na jeho počest se nachází ve Vídni pamětní deska. Na straně protinacistického odporu byla účast rakouských vojáků slabá. Pouze jediný generál Erwin Lahousen byl zasvěcen do přípravy atentátu na Hitlera v roce 1944 a na Norimberském procesu vystupoval jako svědek obžaloby.

Bylo proto rakouským paradoxem, že zde pod ochranou státních autorit existuje jedinečný ve světě kultovní památník oslavující válečné zločiny. Každoročně na korutanském Ulrichsbergu se konal sraz válečných veteránů, mezi nimi příslušníků SS jednotek z Rakouska, Německa, Belgie a Dánska. To za logistické podpory rakouské armády, která sem dodávala čestnou jednotku s hudbou. Letos, kdy se tak mělo 20.září slavit padesáté výročí srazu, se stalo pro sociální demokracii a jejího ministra obrany Norberta Darabose krajně nepříjemné. Tím spíše, že jeden z vedoucích organizátorů setkání na Ulrichsbergu Dieter Ressenig na internetu nabízel nacistická vyznamenání. Poté Darabos již neváhal a zakázal armádě účast na jubilejním setkání. Současně politici jak z lidové tak sociálně demokratické strany vystoupili ze Společnosti Ulrichsberg. Nakonec se distancovali od tohoto srazu i představitelé Svazu pro budoucnost Rakouska BZÖ zemský hejtman Gerhard Dörfler a starosta Celovce - Klagenfurtu Christian Schneider se zdůvodněním, že je "politicky příliš vpravo". A tak i přes nelibost krajně pravicové strany Svobodných bylo v roce 70. výročí zahájení druhé světové války shromáždění na Ulrichsbergu odvoláno.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .