Rafsandžání v čele Shromáždění znalců

Nejznámější z těchto otázek je samozřejmě íránský jaderný program, který je sice oficiálně čistě civilní, avšak mnoho států se domnívá, že má ve skutečnosti vojenské cíle. Potíž s íránskými jadernými plány však je jen projevem širšího problému, který souvisí s tím, že současný prezident Ahmadínežád pravděpodobně patří k extrémnímu proudu současného šíitského politického islámu. Ten mimo jiné počítá s brzkým příchodem takzvaného "skrytého imáma" a tedy i blízkým koncem světa.

Pokud by to tak opravdu bylo, bylo by prezidentovo rozhodování ovlivňováno úplně jinými úvahami, než jsou ty, se kterými počítají politici na západní straně polokoule. I kdyby tomu tak nebylo, je jasné, že s příchodem Ahmadínežáda po předloňských prezidentských volbách začal íránský režim utahovat šrouby a místo vnitropolitického uvolnění, se kterým tehdy každý počítal, nastala nová éra dusna.

Tyto poslední volby se konaly před více než dvěma lety, a v závěrečném hlasování proti sobě nestanul liberál a konzervativec, jak se domnívala většina komentátorů, ale extremista a konzervativec. Tím prvním byl samozřejmě dnešní prezident Ahmadínežád, zatímco tím druhým - a to i podle výsledků hlasování - byl exprezident Rafsandžání, který stál v čele státu v letech 1989-1997. Bývaly doby, kdy byl Rafsandžání považována extrém, protože po něm byl až do roku 2005 íránským prezidentem relativně liberální Mohammad Chátamí. Poté, co se k moci dostal současný prezident Ahmadínežád se měřítka trochu posunula, a tak mnozí z liberálů Rafsandžáního porážku oprávněně oplakali.

Hášemí Rafsandžání se vytratil ze západního tisku, ale nevytratil se z íránské politiky. Pečlivě hromadil vliv a od úterka tohoto týdne je na scéně definitivně zpět. Byl zvolen do funkce předsedy "Shromáždění znalců", tedy tělesa, které má z dlouhodobého hlediska velký vliv.

Íránu nyní povládnou tři muži, prezident Ahmadínežád, dále nejvyšší duchovní a politický vůdce státu, ajatolláh Alí Chameneí, a předseda "Shromáždění znalců", kterým je od nynějška exprezident Rafsandžání.

Shromáždění tvoří 86 významných náboženských činitelů, znalců islámského práva. Jeho členové, kteří jsou voleni všelidovým hlasováním na osm let, mají za úkol především dohlížet na činnost nejvyššího vůdce. Teoreticky by tedy mohlo i odvolat ajatolláha Chamenejího, i když to se pravděpodobně nestane. Nebude mít vliv ani na každodenní politiku představovanou zejména Ahmadínežádem . Ovšem z dlouhodobého, nebo i střednědobého hlediska se tento vliv nepochybně projeví. Důležité je zmínit, že druhým uchazečem o funkci, který za Rafsandžáním zaostal jen o málo hlasů, byl velmi konzervativní ajatolláh Džanatí, který už předsedá takzvané Radě strážců, dalšímu mocenskému centru v komplikované íránské politické struktuře.

Třiasedmdesátiletý Rafsandžání nakonec získal nejvíce hlasů svých kolegů a potvrdil tím, že určité procesy se ve zdánlivě monolitním režimu odehrávají pomalu, ale nezadržitelně. Rafsandžání totiž býval Chomejního žákem a od počátku patřil k předním představitelům íránského náboženského režimu, který se dostal k moci v roce 1979, ale v posledních letech se profiloval jako pragmatický konzervativec.

Například je jasné, že by se na rozdíl od Ahmadínežáda nepouštěl do riskantních mezinárodních her, do kterých jsou už zataženy i přední světové velmoci. Už dříve se snažil o sblížení s USA, a čím více bude Ahmadínežád tlačit na pilu, tím více se může Rafsandžání, posílený nyní svou novou funkcí, snažit oponovat ze svých pozic. Jeho cílem je pravděpodobně porazit Ahmadínežáda a vrátit se do prezidentské funkce.

Příští volby hlavy státu se budou konat v první půli roku 2009, a současný prezident má jen as půl druhého roku na to, aby připoutal pozornost a osvědčil se v řadách potenciálních voličů.

Ahmadínežádovo překvapivé vítězství v roce 2005, které způsobilo vzdělaným příslušníkům střední třídy šok, bylo způsobeno hlavně nečekaně velkou účastí prostých lidí z venkova, kteří v něm viděli svého zástupce v Teheránu. Právě těmto lidem ale Ahmadínežád mnoho nepřinesl. Írán sice inkasuje rostoucí zisky z čím dál vyšší ceny ropy, ale nepodařilo se mu zlepšit pozici chudých lidí. Zlost mnoha Íránců si režim naopak vysloužil nedávným opatřením, podle kterého nyní vláda omezila dodávky dotovaného benzínu, protože státní rozpočet už neunesl tak velké výdaje.

Rafsandžání tedy může počítat s tím, že lidé, kteří předloni podpořili Ahmadínežáda, a kteří by nikdy nehlasovali pro liberála, jakým byl Chátamí, by tentokrát mohli hlasovat pro konzervativce, jako je on sám. Možná by mohl počítat i s podporou liberálů, kteří by tentokrát chtěli vsadit na jistotu.

I tito lidé jsou čím dál nespokojenější, a režim je také čím dál více postihuje. V poslední době se například v ulicích měst objevily zesílené hlídky, které kontrolují, zda jsou muži, a především ženy správně islámsky učesány a oblečeny a přestupníky trestají. Cílem je samozřejmě obtěžování a zastrašování i velmi tichých odpůrců režimu, což je zřetelný posun od relativně uvolněných dob Chátamího prezidentství před rokem 2005.

Toho si je Rafsandžání vědom a na tuto kartu pravděpodobně bude hrát, tedy pokud ho prezidentské ambice opravdu neopustily. Předběžnou zkouškou poměru sil budou parlamentní volby, které se mají konat příští rok na jaře. Není náhoda, že hlasování v Íránu bude s napjetím sledovat celý svět.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .