Radko Kubičko: Zemřel Alexander Tolčinský

1. září 2015

Úterý co úterý ozýval se z éteru sympatický Sašův hlas. Ale dnes ho musel zastoupit kolega Petr Hartman. Saša se už neozve, kolega a kamarád Alexander Tolčinský opustil nás, své posluchače i tento svět. V tuto chvíli už vysílá rádio někde úplně jinde a referuje o zcela jiných událostech a konfliktech.

Saša Tolčinský byl bytostný rozhlasový novinář, s krásným zvučným hlasem a talentem být vždy tam, kde se něco děje.

Své nadání zužitkoval hlavně v Českém rozhlase, ale působil i v České televizi, v televizi OSN v Chorvatsku a také jako diplomat mezinárodní mise v Iráku.

Z té doby pochází jeho knížka Příliš brzy na snídani, kde popsal své zkušenosti z jednoho náletu na hotel, kde diplomaté bydleli.

Já ho ale poznal hlavně jako kolegu v Českém rozhlase. Zaujal mě už jako zpravodaj v Polsku, a nejen mě.

Když jsem ho po jeho dalších zkušenostech oslovil jako externího komentátora pořadu Názory a argumenty, kde jsme po konci jeho předchůdce, pořadu Události a názory Svobodné Evropy, hledali nové spolupracovníky, byl jsem překvapen, kolik posluchačů jeho jméno zná.

Čtěte také

Jako zpravodaj, ozývající se skoro denně na tehdejší nejposlouchanější české stanici – Radiožurnálu, byl vskutku celebrita.

A to mu také zůstalo díky jeho dalšímu hlavnímu tématu – díky pobytu na Balkáně se soustředil na tuto oblast, která byla tehdy ve středu dění, válečný konflikt byl už sice zažehnán, ale ne poválečná obnova balkánských zemí.

Když už balkánské téma přece jen začalo mizet z hlavních titulků, Saša Tolčinský hledal další, novinářsky vzrušující oblasti, zabýval se dále Polskem, přibral Rusko a v poslední době především Ukrajinu.

Jako zvláštní zpravodaj pobýval na východě Ukrajiny v samý předvečer válečného konfliktu, vyhrocené události ho zjevně přitahovaly.

A zpracovával je vždy už od velmi časného rána, prý díky zkušenosti z bombardovaného hotelu se budil velmi brzy, právě v době ranního bombardování, od toho název jeho knihy.

Často jsem si ho dobíral, že intelektuál přece nemůže pracovat už před rozedněním, ale on to tak prostě měl a na pracovišti byl vždy první.

Alexander Tolčinský v pořadu Evropa a já

Je velmi těžké psát o kolegovi, který od nás odešel, jak se říká, v činné službě, uprostřed práce a běžných denních starostí i drobných konfliktů.

Ještě v pátek připravoval své pravidelné sobotní vysílání, složené z fejetonů a lehčích komentářů, na kterém pracoval skoro dva roky téměř každý týden.

Ještě v pátek jsme se spolu dohadovali, které příspěvky zařadíme a které vypadnou. Pak jsme definitivně napsali plán do redakčního systému a rozloučili se, že příští týden začne vše nanovo. Pro Sašu už ne.

Je také těžké psát o kolegovi, který byl stejné generace, ještě o něco mladší než já, a který byl nejen skoro patnáct let denním spolupracovníkem, ale i ve chvílích volna kamarádem, diskutérem a znalcem všemožných hlášek z českých filmů a příznivcem podobné kultury, podobného humoru, podobné hudby 80. let a podobné, trochu ujeté, záliby v normalizačních seriálech, ze kterých jsme si dělali legraci.

Tak sbohem, Sašo, či možná nashledanou, jak se někdy říká, ale v každém případě Ti můžeme za celou redakci Názorů a argumentů, stanici Plus i za celý Český rozhlas určitě a velmi upřímně říci, že nám budeš moc chybět. Už dnes, kdy jsi měl moderovat tento pořad, a všechny dny následující.

Spustit audio