Radko Kubičko: Těžké klopýtání k důvěře v demokratické instituce
Důvěra v demokratické instituce by měla být pilířem soudržnosti každého státu. Pokud bychom posuzovali Českou republiku z tohoto pohledu, pak je tak trochu s podivem, že ještě nějak funguje. Lidé hlavním orgánům státu věří velmi málo a poslední průzkumy avizují situaci bezmála kritickou.
Nejhůře je na tom tradičně Poslanecká sněmovna, která je přitom institucí stěžejní, ale její složení a tedy i fungování mohou občané bezprostředně ovlivňovat už 30 let.
Čtěte také
V čem je tedy hlavní problém? Poslední průzkum CVVM mluví o tom, že Sněmovně rozhodně nebo spíše důvěřuje necelá čtvrtina občanů. Kdyby to byla soukromá firma, mohla by to už pomalu zavřít.
Jenže co s demokracií bez parlamentu? Ano, vyplývá z toho, že i důvěra občanů v demokracii není valná. A to už je opravdu nebezpečné, protože fungující a důvěryhodné demokratické instituce jsou sice zárukou demokratického uspořádání, ale nejsilnější zárukou je, když většina občanů si ho přeje a důvěřuje mu.
Je to tedy závažný vzkaz pro demokratické politiky. Nezachraňují je totiž ani další instituce. Důvěra ve vládu je sice o něco vyšší, ale naopak má největší procento těch, kteří ji rozhodně nedůvěřují.
Demokracie a angažovaní občané
Čtěte také
Podstatně lépe je na tom také tradičně například prezident, ale i jeho 58procentní důvěra není žádná sláva. Skoro to totiž vypadá, že mu nedůvěřují ani ti, co ho volili. Nejlépe jsou na tom starostové s téměř 67procentní důvěrou. Celkem slušně si vedou i obecní zastupitelstva.
Čísla jsou to rozhodně zneklidňující a navíc s prohlubujícím se trendem. Hrozí snad České republice nějaká protisystémová revoluce? Rozhodně to tak nevypadá. Země není nijak rozvrácená, nespokojence není vidět na každém rohu, rozvášněná manifestace nestíhá druhou a na ulicích je bezpečno. Občané institucím sice nedůvěřují, ale respektují je. Volební účast nebývá nejvyšší, ale stále se pohybuje v únosných číslech a lidé si vybírají z tradičních stran.
I Poslanecká sněmovna a vláda jsou složeny z politických subjektů, které si lidé zvolili a nejsou to v drtivé většině žádní protisystémoví revolucionáři. Ti se scházejí na náměstích jen v malých počtech a jejich strany mají zanedbatelnou podporu. Dokonce vliv ztratili i komunisté, kteří bývali označováni za nepochybně rozvratnou sílu, nakolik se tak v historii už neblaze předvedli.
Čtěte také
Situace není tedy tak horká, jak se občas vaří. Čeští občané mají obecně pověst věčně nespokojených kritiků všeho, v běžném životě se ale pak projevují umírněně a věcně. Vytrvale volí politické strany, na které pak nadávají. I vláda Petra Fialy, byť její složení zakládá komplikace, má nezpochybnitelnou většinu a v zásadě nedělá nic moc jiného, než její součásti před volbami slibovaly.
Přesto je poučení dvojí. První z nich pro aktuální politiky, jak už o nich byla řeč. Měli by profesionálně dělat politiku tak, aby demokracii nediskreditovali a to se nejčastěji děje korupcí a hádkami mezi sebou. V tomto směru přece jen nemá tato politická reprezentace, Fialovými slovy, zase tak špatné skóre.
A druhé poučení míří k samotným nespokojeným občanům. Kvalitní demokracie si žádá jejich aktivitu, aby si právě vybraná skupina profesionálních politiků nemohla dělat, co se jim zlíbí. A i v tom má co dohánět samotná česká veřejnost, o čemž svědčí malé procento občanů, kteří se nějak zapojují do veřejného života.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
