Radko Kubičko: Politické strany dále podceňují prezidentské volby, přitom se také už blíží
Horká fáze předvolební kampaně dávno už začala a její tempo zpomaluje jen léto. Účastníci i favorité voleb do sněmovny jsou v zásadě známi, také jejich programy. Půjde zajisté o zásadní střet mezi dosavadním způsobem vládnutí menšinového kabinetu ANO a ČSSD s podporou KSČM. A o jisté referendum o dlouholetém kontroverzním hegemonovi české politiky, premiéru Andreji Babišovi (ANO). Proti němu se nakonec na jeho naléhání odpůrců spojila rozdrobená opozice alespoň do dvou bloků.
V důležitém pozadí je prezident Miloš Zeman. Ten je kontroverzním hegemonem ještě déle a s Babišem tvoří účelový mocenský tandem. S povolební situací, která hrozí patem a politickými otřesy, může zásadně zahýbat. Už avizoval například kontroverzní záměr ignorovat koalice a obrátit se pro jméno nového premiéra k vítězné samostatné straně.
Čtěte také
Opozice se proto logicky léta definuje i proti němu a velká část veřejnosti sní svůj sen o zcela jiném prezidentském aranžmá Pražského hradu.
Mohlo by se možná zdát, že zatímco poslanecké volby jsou už na přímý dohled, ty prezidentské se ztrácejí v mlhavé dáli. Jenže na podzim k nim bude zbývat už jen něco přes rok. Na generování výrazného prezidentského kandidáta ne zas tak dlouhá doba.
Symptomy krize českých politických stran
Občanská společnost to dobře pochopila a její kandidáti se rychle množí. Na další pokus čekají senátoři Pavel Fischer a Marek Hilšer. Českou Zuzanou Čaputovou by asi chtěla být brněnská rektorka Danuše Nerudová.
Čtěte také
Sesadit z Hradu nenáviděného politika hodlá hudebník a aktivista Michael Kocáb. Kandidaturu nevyloučili ani Zemanem jmenovaní exministr Vladimír Dlouhý a odborář Josef Středula. Kampaň už v podstatě vede generál Petr Pavel.
Ti všichni a mnozí další mají zvučná jména a v přímé volbě by zaujali. O to zajímavější je zaryté mlčení politických stran v této věci. Pravdaže mají asi teď jiné starosti, ale prezidentská funkce je přece součástí jejich nadcházejícího střetu.
Žádný klasický stranický kandidát s potřebnými zkušenostmi v politických a ústavních funkcích se zatím neobjevil, ani kandidující strany ve svých programech nijak nenaznačují, kterým směrem se jeho výběr má ubírat.
Přitom nápověd by bylo vícero. Opoziční strany například deklarují zvýšit politickou kulturu, posílit západní směřování země, chtějí být přísnější vůči autoritářským režimům, jako jsou v Číně a Rusku, zavazují se do písmene ctít Ústavu.
Jako by se přímo vymezovaly proti dosavadnímu prezidentovi. Samy ale žádnou alternativu nenabízejí.
Čtěte také
Nečiní tak ani vládní strany, přestože jejich současný prezident už kandidovat nemůže. ČSSD a KSČM dumají, zdali vůbec po volbách budou ještě nějak pokračovat. ANO má na všechno vždy jedinou odpověď, Babiše, toho ale zajisté hlavně zajímá případné pokračování v premiérské funkci.
Jak se to jeví, strany chtějí zjevně zopakovat dosavadní historickou praxi, kdy nechaly volně se přihlásit občanské kandidáty – a pak někoho dodatečně a těžkopádně vybíraly k podpoře.
Přitom odpověď na otázku, koho budou v prezidentských volbách nominovat, by měl jejich volič vedle jiných zásadních témat také znát.
Je to ale jen jeden z dalších symptomů krize českých politických stran a jejich nouze. Ač se snaží občas sebevědomě tvářit, že mají na vše recept, o svém kandidátovi na nejvyšší ústavní funkci, hlavu státu, mlčí jejich činitelé jako zařezaní.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
