Ptačí kompas závisí na zraku
Magnetická orientace je klíčová pro migraci ptáků, ale fyziologický mechanismus, který ptákům dovoluje vnímat magnetické pole Země, stále patří k velkým záhadám biologie. K jejímu řešení teď přispěli němečtí vědci.
V současné době se nabízejí dvě hypotézy. První říká, že jako magnetický kompas ptákům slouží nozdry. Obsahují magnetoreceptory, z nichž se informace dostávají do mozku prostřednictvím optické větve trojklaného nervu. Podle jiné hypotézy jsou naopak klíčové fotopigmenty oka, ve kterých magnetické pole ovlivňuje chemické reakce. Fotopigmenty tak ptákům umožňují "vidět" orientaci magnetického pole. Vizuální vjemy přitom zpracovává oblast předního mozku, která se označuje za "cluster N".
Obě hypotézy testovali vědci z Oldenburské univerzity na červenkách obecných (Erithacus rubecula). Jedné skupině ptáků chirurgicky přerušili nervové spojení mezi zobákem a mozkem, zatímco druhé z předního mozku odstranili "cluster N". Červenky pak vystavili jak přirozenému, tak umělému magnetickému poli, u kterého měnili orientaci. Zjistili, že ptáci, kterým přeťali trojklanný nerv, a tím vyřadili z provozu magnetický kompas v zobáku, vnímají magnetické pole zcela stejně jako nenarušení ptáci. Naopak červenky, kterým chyběly vizuální informace z "clusteru N", se už podle magnetického pole orientovat nedokázaly. Vědci tak došli k jednoznačnému závěru: magnetický kompas v očích je pro ptáky mnohem důležitější než magnetoreceptory v zobáku.
Výsledky studie zveřejnil časopis Nature.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
