Psychologická hranice

Z jedné strany je nezaměstnanost důsledkem fungujícího tržního prostředí, z druhé strany je prý zaviněna tím, že tržní prostředí dobře nefunguje. Z těch tržně podmíněných faktorů se zmiňuje recese v Evropě, která způsobuje menší poptávku a propouštění zaměstnanců, dále sezónní pokles poptávky po stavebních a zemědělských profesích, nebo vysoké zdanění práce, kvůli kterému se zaměstnavatelé snaží mít co nejméně zaměstnanců. Co podle některých analytiků a ekonomů tržní prostředí deformuje, je štědrý sociální systém, nerealistické požadavky odborů či nepružný trh práce. Takže někdo práci nemá, přestože by ji chtěl, a jiný nepracuje, protože je pro něj výhodnější žít z podpory. Co s tím může udělat stát?

V prvním případě by měl občana před nelítostnou rukou trhu chránit, podporovat zachování a vznik pracovních příležitostí. Ve druhém případě by pak neměl volné ruce trhu překážet. Sociální dávky a podpory by měl vyplácet pouze skutečně potřebným. Problém je v tom, že i když se v obou případech bude stát chovat vzorně, nezaměstnanost stejně poroste. Kapitál má totiž tendenci téct tam, kde už nějaké peníze jsou, vytrácí se ze systému, ve kterém je vytvářen a užíván, a hromadí se na stále menším počtu stále tučnějších kont. Ekonomové by nám měli srozumitelně říct, k čemu je nám ten magnetizmus kapitálu vlastně dobrý. Zdá se totiž, že nejspíš k ničemu.