Psi a tučňáci

Nejméně padesáti tisícům čínských psů se v jedné jihozápadní provincii stalo osudným, že tři lidé zemřeli na vzteklinu po pokousání psy. Místní úřady vyslaly na psy (s výjimkou těch cvičených policejních a armádních) likvidační jednotky, které přímo na ulicích odebíraly zvířata jejich majitelům a na místě je zabíjely.

Proč mají úřady v Brazílii takovou slabost pro tučňáky, že je k jejich chladné domovině bude převážet vojenské letectvo a námořnictvo, anebo proč úřady v Číně neřeší problém vztekliny očkováním psů, jsou otázky, na které neexistuje logická odpověď. Stejně tak nemá logiku, že Japoncům chutnají velryby, které ve většině zemí světa lidé vnímají jako ohrožený druh, zasluhující ochranu. Anebo nelze rozumně vysvětlit, čím si výsadní postavení mezi chráněnými zvířaty získaly pandy velké. Ty se v Číně, na rozdíl od psů, o život bát nemusejí a zoologické zahrady ve světě neváhají investovat na pobyt jednoho tohoto medvěda v zajetí ročně dva a půl miliónu dolarů. Za takovou sumu peněz by přitom šlo zachránit tisíce lidí, anebo také těch padesát tisíc čínských psů.

Vyznat se v lidech, asi není pro zvířata snadné. Zatímco tučňáci budou v Antarktidě chválit brazilskou armádu, psi v Číně musí být pohoršeni, že svět jejich vrahům svěřil olympiádu. Pandy budou spíše pro a velryby to neřeší.