Prý to máme za sebou...

Přitom není zcela jasné, čemu vlastně dali či nedali poslanci svůj hlas. Byla snad sporným tématem věrouka katolické církve? Nebo se hlasovalo pro Paroubka a proti Klausovi, případně naopak? Trochu to připomíná holandské a francouzské referendum o evropské ústavě. I to mělo dramatickou předehru (i když ne tak zdlouhavou), i jeho výsledek je dodnes závažný, ale ani v tomto případě není jasné, čemu platilo voličské ANO případně NE.

Zdá se, že náš domácí spor o registrované partnerství byl mj. i střetem dvou velkolepých ideových konstrukcí, dvou výkladů duchovních dějin západní civilizace. Viděno z jedné strany to byl konflikt světla a temnot, pokroku a zaostalosti, osvícenského rozumu a předsudečného tmářství. Boj za práva homosexuálů je vlastně pokračováním boje za zrušení nevolnictví, za emancipaci žen, za rovnoprávnost lidí jiné barvy pleti a obdobných menšin.

Viděno z druhé strany to byl boj za zachování nosných pilířů společenské struktury proti destruktivním silám, které znevažují konstanty, popírají rozdíly a meze a zpochybňují vžité normy a tabu. Tím vlastně urychlují a prohlubují úpadek moderní společnosti, patrný i v jiných oblastech, a navozují podobnou situaci jako ta, v níž se ocitlo Římské impérium na sklonku starověku.

Nebudu srovnávat oprávněnost toho či onoho pohledu, jakkoli je to téma legitimní a závažné. Jen si postesknu. Pokládat za rozhodčího v této věci parlament, dokonce společenství natolik roztomilé, jakým jsou současní poslanci ČR, je pošetilost. Nu, a to se stalo. Dodejme: za vydatné podpory médií. Ta sice aranžovala cosi jako veřejnou debatu, ale v podobě krátkých konfrontací typu "pro a proti" (spíše však "pro" než "proti"), aniž by se soustředila na témata, která mají pro rozpravu klíčový význam. Jsou různé typy intimního soužití pro společnost a její záchovu stejně významné? Jsou vůbec významné? Je homosexualita variantou normy, anebo abnormitou? Co je to vlastně norma? - Občas zaznělo, že registrované partnerství ohrožuje tradiční rodinu a vzápětí námitka, že ta už je beztak v krizi, a nikoli vinou homosexuálů. To je pravda. Znepokojivě přibývá lidí, orientovaných heterosexuálně, kteří nejsou mentálně schopní dostát nárokům rodinného života. Ale ta nedbalost konstatování, že rodina je už stejně "v háji", ta mě zarazila.

Nu, máme to za sebou. Prý se někomu pomohlo a nikomu neublížilo. Nejsem si jist. Ano, stejnopohlavním párům usnadní zákon styk s úřady. Ale konečným krokem není. Počítejme s dalšími požadavky. Dříve či později bude vznesen nárok na adopci dětí (závažné téma, mediálně trestuhodně odbyté). Bude-li někdy zavedena na školách sexuální výchova, není vyloučeno, že se bude homosexuální lobby chtít podílet na její koncepci. Napětí mezi příslušníky většiny a menšiny, označované s jistým despektem jako homofobie, není jen tmářským předsudkem, protože je založeno v hloubi duše. Přijetím zákona nezmizí. Budou-li s ním problémy, tzv. politická korektnost neumožní je jasně pojmenovat. - Prostě si nemyslím, že bychom to měli za sebou.