První osmotická elektrárna

Elektrárna využívá fyzikální jev, ke kterému dochází i v buňkách rostlin i živočichů. Principem osmózy je pronikání vody přes polopropustnou membránu, která odděluje dva roztoky s nestejnou koncentrací iontů. Membrána ionty zadržuje, takže voda může až do ustanovení rovnováhy přecházet z méně koncentrovaného roztoku do koncentrovanějšího.

V prototypu elektrárny představuje dvojici roztoků slaná a sladká voda, která je z pobřeží pumpována do dvou nádrží oddělených membránou vyrobenou z polymerů. Voda proniká z jedné nádrže do druhé a vytváří tlak ekvivalentní 120 m vysokému sloupci vody - což je dost na pohon turbíny, která vyrábí elektřinu. V této chvíli má osmotická elektrárna výkon 4kW, o praktické využitelnosti se proto zatím příliš hovořit nedá. Společnost Statkraft, která elektrárnu vybudovala, však počítá s tím, že se její výkon bude postupně zvyšovat.

Osmotické elektrárny by se teoreticky daly postavit na všech pobřežích, kde je dostupná jak slaná, tak sladká voda. Na rozdíl od solárních a větrných elektráren by teoreticky byly schopné dodávat energii kontinuálně a téměř nezávisle na vnějších podmínkách. Výkyvy by mohly způsobit pouze sezónní oscilace hladiny vody. Kritikové nové technologie ale upozorňují na zatím obtížně odhadnutelné faktory, jako je vliv bahna a říčních bakterií, které by mohly kolonizovat membránu a měnit její vlastnosti.

První osmotická elektrárna|foto: Statkraft

Zdroj: NewScientist, Statkraft