První nekomunistický premiér v sovětském bloku Tadeusz Mazowiecki: Nikdy nebudu loutkou
Významný polský katolický intelektuál, novinář a politik Tadeusz Mazowiecki se stal prvním nekomunistickým předsedou vlády Polska po druhé světové válce. Byl klíčovou postavou hnutí Solidarita a vedl přechod Polska od komunismu k demokracii. Do historie se zapsal jako jeden z nejvýznamnějších evropských politiků. V repríze pořadu Portréty z roku 2013 ho připomínají Jan Sedmidubský a Pavel Hlavatý.
Narodil se 18. dubna 1927, vystudoval práva a na přelomu 40. a 50. let se stal členem prorežimní katolické organizace PAX. Působil jako novinář v tisku této organizace a pro své názory byl v roce 1955 vyloučen. Roku 1957 se podílel na založení varšavského Klubu katolické inteligence a v roce 1958 založil a do roku 1981 vedl katolický měsíčník Věž.
Čtěte také
Velmi pozoruhodné bylo jeho angažmá jako poslance za katolickou formaci Znak (nešlo přímo o politickou stranu). Tento experiment byl ve východním bloku unikátní – v komunistickém parlamentu je prostřednictvím několika poslanců přítomen subjekt, který není komunisty řízen.
Znak byl produktem jistého uvolnění režimu v roce 1956 a těsně následujícím období, a od té doby měl své parlamentní zastoupení.
Poslanec a premiér
Tadeusz Mazowiecki byl za Znak poslancem v letech 1961–1972. Přitom například kritizoval režimní antisemitské kampaně v letech 1967 (arabsko-izraelská válka) a 1968 (studentské protikomunistické stávky a demonstrace), odsoudil invazi armád pěti států do Československa, požadoval vytvoření nezávislé vyšetřovací komise a potrestání viníků po brutálním masakru protestujících dělníků v prosinci 1970.
Během 70. let se angažuje v postupně se formující opozici a přednáší na podzemní létající univerzitě. V roce 1980 se stává jedním z hlavních poradců nově vzniklých nezávislých odborů Solidarita a v roce 1981 šéfredaktorem Týdeníku Solidarita. Po vyhlášení stanného práva v prosinci 1981 je spolu s většinou vedoucích představitelů Solidarity internován, propuštěn byl o rok později.
V roce 1987 mu byl povolen legální pobyt v zahraničí, který využil k propagaci Solidarity a polské opozice obecně. Byl jedním z hlavních vyjednavačů u kulatého stolu mezi opozicí a režimem z počátku roku 1989 a po přesvědčivém vítězství v polosvobodných volbách na jaře 1989 byl nakonec režimem akceptován jako premiér nové vlády – první nekomunistický v sovětském bloku.
V prezidentských volbách neuspěl
Na konci roku 1990 se ucházel o funkci prezidenta republiky, který byl v té době v Polsku poprvé volen přímo. V prvním kole však skončil třetí, a tak následně podal demisi. V polském politickém životě se pak angažoval jako poslanec (do roku 2001) i spoluzakladatel tří politických formací.
V první polovině 90. let působil také jako zvláštní vyslanec OSN v bývalé Jugoslávii. Z této funkce odstoupil – na protest proti tomu, že mezinárodní společenství nebylo schopno zabránit tamějším masakrům. Zemřel 28. října 2013.
Je autorem řady knih. V pořadu uslyšíte hlas Tadeusze Mazowieckého, dobovou relaci komunistického Československého rozhlasu, důležitá svědectví i analýzy z klíčových okamžiků jeho politické dráhy a další zajímavé materiály.
Poslechněte si celé Portréty. Vysíláme je v repríze.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
