První den referenda

13. červen 2003

Referendum, které v pátek odpoledne začalo, je opravdu historické. Jednak proto, že jde o vůbec první referendum v České republice od listopadu 1989 a jednak proto, že nejde o nic menšího, než o další konec úplné samostatnosti Českého státu v dějinách. Na rozdíl od těch předchozích ztrát samostatnosti, jde v tomto případě o akt zcela dobrovolný a založený na vzájemně výhodné spolupráci s ostatními zeměmi Evropy.

Pokud dopadne referendum kladně, Česká republika dobrovolně odevzdá některé své atributy samostatnosti vyššímu nadnárodnímu orgánu. Děje se tak ostatně už nyní. V podstatě žádný stát už nemůže rozhodovat naprosto samostatně bez ohledu na ostatní. Pokud se samozřejmě nechce dostat do totální izolace typu Korejské lidově demokratické republiky.

Odevzdání části suverenity bude narozdíl od minulosti spojené s tím, že Česká republika bude moci spolurozhodovat, jak se budou nadnárodní orgány chovat. Její hlas nebude sice nejsilnější, ale nikoli zanedbatelný. Navíc je možné předpokládat, že bude často podpořena jinými státy srovnatelného postavení, které budou dobře vědět, že menší státy musí držet spolu, aby nebyly převálcovány státy většími.

Ztráta plné suverenity, a to je to, oč se tu jedná, je ale přece jen slovní spojení, které ledaskomu nahání hrůzu. Český parlament nebude mít plnou svrchovanost. Česká republika bude muset respektovat až padesát procent různých norem vzniklých úplně jinde než v České republice. Kacířská otázka, byť některými vysmívaná, je zda-li to v mnoha případech nebude vlastně dobře.

Česká republika bohužel není na úrovni Švýcarska, které si členství v Evropské unii velmi dobře rozmýšlí, protože by mohlo přijít o některé své výhody, které si vypěstovalo staletími. Oč vlastně může přijít ve styku s vyspělejšími evropskými státy Česká republika, kromě svého, stále ještě postkomunistického ekonomického a morálního prostředí?

Někteří euroskeptikové tvrdí, že členství v Evropské unii znemožní České republice například zavést atraktivní daňový systém, který by nastartoval růst. Jenže daleko atraktivnější daňový systém nebyl zaveden dosud a nezavedly ho ani pravicové vlády, které vládly do roku 1998. Po vládách socialistických něco takového asi nelze chtít. Avšak kde mají euroskeptikové naději, že se vlády zmocní někdo, kdo daně opravdu sníží. Nebude to v určité izolaci, do které se Česká republika mimo Evropskou unii přece jen dostane, ještě obtížnější?

Většina politiků v pátek vhazujících své lístky do referendové urny vyjádřila se jasně, že hlasovala pro Evropskou unii. Někteří k tomu mají dobré argumenty. Jiní spoléhají na obecné fráze, které pravda mnoho lidí spíše odrazují. Vládní politikové mají vesměs jasno se svým ano. Méně už mají jasno proč ano. A vládní předreferendová kampaň zůstane určitě jejich ostudou ať už referendum dopadne jakkoli. Bezduché reklamy ostatně kritizovali mnozí politikové. Prezident Klaus, místopředseda Senátu Ruml, místopředseda vlády Mareš a naposledy bývalý prezident Havel.

Stejně tak je ostudné, že čeští občané nedostali před referendem do své schránky hlasovací lístek a informaci kde a jak mají hlasovat. Samozřejmě něco takového je nákladné avšak pro volební účast nejspíš daleko účinnější, než stejně drahé reklamy. Navíc před každými volbami jsou občané na něco takového zvyklí.

Navzdory kampani politiků, ať už kladné nebo záporné, občané snad nakonec najdou volební místnosti a vstup do Evropské unie odhlasují. Vyzvala je k tomu ostatně nakonec i poněkud euroskeptická ODS a dokonce i její stínový zahraniční ministr Jan Zahradil, který často bývá vnímán jako spíše odpůrce vstupu, byť oficiálně vždy deklaroval stanovisko kladné. Argument zvolil velmi logický. Pouze jako členská země bude moci Česká republika ovlivňovat vývoj v Evropské unii.

To znamená, že také politikové pravicoví, tedy čeští politikové z ODS budou moci pouze jako politikové členského státu protestovat proti dalším federalistickým tendencím v Evropské unii. Ostatně i jako nečlenský stát by Česká republika musela dodržovat mnohá pravidla Evropské unie, pokud by si chtěla tento prostor zachovat jako hlavního ekonomického partnera. S tím rozdílem, že by nemohla do tvorby těchto pravidel nijak hovořit. Pokud tedy všechny české politické síly, kromě výrazně menšinových komunistů, si toto uvědomují, pak o výsledku referenda by nemělo býti pochyb. Definitivně to ale bude vědět až v sobotu večer.

Spustit audio