Protiraketová základna u nás?

Teď ano. Někdy, pravda, problému dostatečně nerozumíme. Nebo nedovedeme rozumně delegovat rozhodovací pravomoc. Ale o tom, zda přijmeme tržní ekonomiku, privatizaci, restituce, finanční spoluúčast pacienta a mnoho jiných věcí, o tom se rozhoduje zde. Účastní se nejen ten, kdo je ochoten jít k volbám, ale každý, neboť každý je prvočinitelem veřejného mínění. A na ně politikové dají!

Všichni takto spolurozhodujeme i o státně-politických a státně-bezpečnostních otázkách, které se dříve řešily v Moskvě. O tom, zda vstoupit do NATO, do EU, zda vyslat vojáky na Balkán či jinam, se rozhodlo tady. Doma. A to přesto, že na řešení problémů, které mají zahraničně-politický rozměr, nejsme připraveni.

Neochota vnímat širý svět je jedním z dědictví minulosti. Celá desetiletí nemělo smysl dívat se za humna, leda pohledem šťastlivce, který získal výjezdní doložku. Naše politické a mediální elity z této slepoty plně neprocitly dosud. Jejich rozpravy a úvahy připomínají scény z knih Karla Poláčka nebo ze Stroupežnického Našich Furiantů, zatímco např. rostoucí závislost Evropy (včetně nás) na ruských energetických zdrojích je nezajímavé téma.

Brzy budeme zaskočeni dalším. Máme se stát angažovanou součástí protiraketové obrany Západu? Má mít u nás příslušnou základnu? Očekávám nechuť. Levice, především KSČM, ale do značné míry i ČSSD, si dosud ponechává optiku bipolárního světa a jeho studené války a nezaznamenala, že k tomu Západu už patříme. V dobrém i ve zlém. Ať chceme, nebo nechceme. Protože patřit jinam jaksi nejde. Není kam.

Očekávám i nechuť našich mladých, jakkoli liberálně smýšlejících. S těmi předešlými sdílejí antiamerikanismus. Ten zná i západní Evropa a Latinská Amerika. A jako těžiště protizápadního postoje je vlastní islámskému světu i Rusku a Číně. Hegemonie USA není příjemná konstelace. Jejich světová politika není vždy prozíravá. Ale svět už je takový, že mocenské vakuum nestrpí. USA jsou tč. jedinou supervelmocí. Který z kandidátů na obdobné postavení by nám byl milejší? Mohli bychom se stát ostrůvkem klidu a stability, nedotčeným světodějnými konflikty jako třeba za dávných časů Švýcarsko? Obávám se, že tato idyla je už dlouho nemožná. Jsme součástí Západu v dobrém i ve zlém. Máme se zapojit do jeho protiraketové obrany?

Čekejme námitky technického rázu. Účinnost antiraket není 100%. Kdoví, zda je aspoň 50%, i když se, jak se říká, na tom pracuje. Představy o povaze případného útoku jsou zatím jen hypotetické. Pádnější budou námitky strategického rázu. Je vůbec Západ ohrožen? Dokonce raketami dalekého doletu? Zatím ne, ale nelze vyloučit, že i na tom se pracuje. Zatím se prý generální štáby vždy připravovaly na válku minulou. Je moudré brát při koncepci sebeobrany v úvahu i možnosti budoucí? Netroufám si říci ne.

Připravme se též na projevy hluboce zakořeněných emocí. Už od Mnichova si pěstujeme pocit, že včasná aktivní obrana nemá cenu, protože je nám souzeno být obětí sil mocnějších než ty naše. Ať si to vyřídí USA s Íránem, Severní Koreou, Ruskem, Čínou a Al-Kaidou samy. Raději se do ničeho nemíchat, zůstat v bezpečném závětří a nerušeně sledovat příjemné televizní seriály. A dál než za humna se raději nedívat. - Obávám se, že takový postoj není přiměřený dané situaci. Vyplatil se nám možná dávno, v dobách Raisových Zapadlých vlastenců, a jen na čas. Dnes už ne.

Aby nebylo mýlky: vztah Západu a jeho protihráčů nevnímám jako konflikt dobra a zla. Na současném stavu světa se Západ výrazně podepsal. Ale jeho péče o pouhé přežití je přes všechny jeho hříchy oprávněná. Analogickou situaci vidíme v koncentrované podobě v postavení státu Izrael. - Tak co, svolíme s vybudováním protiraketové základny v našem milém Česku?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání