Protiofenzíva Silvia Berlusconiho

Zpět do politické arény se Berlusconi skutečně vrátil o chudší o nějakou tu vrásku a s odhodláním rychle obrátit list za sérií nepříjemných porážek. Italský premiér může být výjimečný - kupříkladu tím, že disponuje majetkem přesahujícím 10 miliard dolarů. I něj se ale vztahuje známé přísloví o starém psu, kterého nejde naučit novým kouskům. Přesně takovým dojmem totiž působí styl, se kterým se Berlusconi pustil do protiofenzívy. Jejím cílem je dokončit co nejúspěšněji nynější funkční období a připravit koalici pravého středu dobré výchozí pozice pro volby v roce 2006.

Dlužno říci, že Berlusconi útočí pro něj vcelku běžným způsobem. Tedy kontroverzními, až šokujícími výroky: "Pro občany je z morálního hlediska přijatelné vyhnout se placení daní, pokud jsou příliš vysoké," prohlásil kupříkladu na úterní tiskové konferenci. Na ní Berlusconi představil záměr své vlády snižovat v příštích dvou letech daně, ostře napadl italský Ústavní soud, tvrdě kritizoval středeční neměcko-francouzsko-britský summit a ohlásil svou vlastní kandidaturu v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Co téma, to tučné sousto pro italská i zahraniční média. Přesně takový je Berlusconiho styl: Sám nabízí výroky, které bez patřičného kontextu působí jako skutečná bomba.

Větu o neplacení daní je kupříkadu třeba doprovodit komentářem, ve kterém Berlusconi mluví o tom, že je prostě rozdíl, zda je daňová zátěž na úrovni 33-ti nebo 50-ti procent. Pro takové dovětky už ale v zahraničních médiích - na rozdíl od těch italských - většinou nebývá místo. Výsledný, zkratkovitý, dojem je proto často významově posunutý jinam: Premiér ospravedlňuje neplacení daní. Ve skutečnosti je Berlusconiho výrok především vědomě podbízivý. Jeho skutečným záměrem je zdůraznit dojem, že premiérovi leží na srdci osud státem nespravedlivě daňově vytěžovaného občana.

V každém případě se Berlusconi s plnou parádou pustil na osvědčený led bezbřehého populismu, a to nejen v případě daní, ale také kritikou Ústavního soudu. Jeho rozhodnutím vzal za své zákon o trestní imunitě pěti nejvyšších představitelů státu, čímž se před Berlusconim otevírá pokračování jeho notoricky známých soudních potíží. Na konto Ústavního soudu Berlusconi prohlásil, že 10 z patnácti jeho členů sympatizuje s levicí, což prý některá rozhodnutí soudu dostatečně vysvětluje. Osočování z politické podjatosti soudců patří k Berlusconiho tradiční argumentační výbavě. Kritika Ústavního soudu je ale přece jen něco jiného než verbální výpad proti trestnímu tribunálu v Miláně.

Pouze Berlusconiho ostrou kritiku středečního německo-francouzsko-britského summitu lze označit za něco, s čím se - i když s velkými výhradami - ztotožnila kromě vládních stran také opozice, a vně Itálie rovněž řada dalších států Evropské unie. Pokud by se silná trojka pokusila zbytku integrované Evropy diktovat, čeká Evropskou unii podle italského premiéra období velkých zmatků. Berlusconiho kritici ovšem poukazují na to, že vlastními chybami během italského předsednictví Evropské unie přispěl k tomu, aby konzultace tří velkých členských zemí byly vnímány s mnohem větší dávkou nedůvěry, než kdykoli předtím.

Až do voleb v roce 2006 - samozřejmě pokud jeho vláda vydrží u moci - bude mít Berlusconi možnost dění v Evropské unii ovlivňovat z pozice premiéra členské země. A pokud uspěje v červnových volbách, mohl by se o to pokusit i z titulu poslance Evropského parlamentu. "Itálie má štěstí, že má pana Berlusconiho, který ji dává k dispozici svůj vlastní talent," neodpustil si italský premiér při úterní tiskové konferenci svou - už také tradiční - humornou vložku. Dobrou náladu bude italský premiér potřebovat. Zbytek jeho nynějšího funkčního období se rozhodně nejeví jako procházka růžovým sadem.