Propasti v rodinách imigrantů je těžké překlenout. Pořád se dějí zbytečné chyby, tvrdí Dužan Duong
„Doufám, že teď už nebudu zatížený tím, jestli jsem víc Vietnamec nebo Čech. Teď už jsem do mikrofonu všechno vyřval a můžu konečně řešit něco víc, třeba společnost,“ říká režisér prvního viet filmu natočeného v Česku Dužan Duong. Jeho Letní škola, 2001 měla premiéru na filmovém festivalu v Karlových Varech a teď má osm nominací na Českého lva, mimo jiné i za nejlepší film. „Snažím se nebrat si tyto úspěchy moc osobně,“ přiznává v Osobnosti Plus.
„Člověk se může hodně rychle nechat opít rohlíkem a pak zapomenout, proč to dělal,“ doplňuje pro Český rozhlas Plus Dužan Duong, jehož film v kinech vidělo přes 40 tisíc lidí.
Čtěte také
Snímek vypráví příběh jedné rodiny očima tří generací mužů, režisér jej charakterizuje jako snahu tří ztracených duších o nalezení souznění. Na sociálních sítích ale vyvolal živou diskusi mezi příslušníky vietnamské komunity, někteří krajané totiž autorům vyčítali vytahování kostlivců ze skříně.
„Rozdělili se na dva tábory. Část lidí se vylekala, že by si Češi o Vietnamcích mohli myslet, že jsou zloději a nestarají se o svoje rodiny – tedy to, co si oni myslí o Češích… Hrozně se báli o svoji pověst, protože renomé v té komunitě hodně znamená,“ popisuje režisér.
„Nebyl za tím žádný zlý úmysl. Řekl jsem si, že to tak bylo a nemám důvod to tajit. A zároveň jsem podvědomě provokoval.“
Rodinná propast
Scénář je inspirovaný autentickými zážitky z chebské tržnice Dragoun, kde se film odehrává a kde Dužan Duong strávil dětství. Popisuje, že tam s kamarády stavěli bunkry nebo se učili jezdit na kole. Z pohledu dospělého šlo ale o mnohem nebezpečnější prostředí.
„Rodiče asi měli věčně stres z toho, jestli jim nezabaví jejich padělky a jestli se jejich děti budou dobře učit a nebudou muset dělat to, co dělají oni. To je cena za to, že se vydáte do cizí země a honíte ten lepší život,“ domnívá se.
Čtěte také
Dalším dilematem, které film zpracovává, jsou rodinné vztahy v rodinách Vietnamců, kteří často přicházeli budovat do Česka zázemí, ale své děti nechávali doma.
„Dělo se to na chebské tržnici i jinde po celé republice, kde byly vietnamské komunity. Když sem imigranti přijeli, tak řešili, jak přežít, jak finančně zajistit rodinu, a děti pak stavěli na druhou kolej,“ vysvětluje režisér. „To v rodinách udělalo hroznou propast, kterou je hodně těžké překlenout. Ale doufám, že třeba můj film k tomu může dopomoct.“
Chyba, která by se neměla dít
Dalším autobiografickým motivem snímku je životní tápání, s nimiž se dospívající protagonisté potýkají.
„Když člověk vyrůstá, tak jako teenager je ztracený, to je normální. Zároveň jsem tam měl ještě aspekt toho, že jsem nevěděl, jestli jsem Čech, nebo Vietnamec, jestli mě mají táta a máma rádi,“ vzpomíná.
„Teď už jsem díkybohu našel všechny odpovědi na tyto otázky, ale stále vidím hlavně u mladých, že se děje nějaká chyba, která by se neměla dít. Hlavně ve vztazích v rodině.“
Čtěte také
Ve srovnání rodiny, kterou zažil v dětství, s tou, kterou nyní zakládá, ale vidí, že se celá řada věcí mění generačně. Jiné je socioekonomické postavení vietnamských komunit i pohled na výchovu. Některé vzorce v rodinách přesto přetrvávají.
„Když přijdu do večerky, tak tam jsou děti, které pracují, a když nepracují, tak jsou na telefonech. Přijde mi, že to je špatně,“ uzavírá Dužan Duong.
„Nastupující generace bude řešit úplně jiný problémy – otázku technologií, screen time a to, jak nás technologie pohlcují a jak málo jsme spojení off-line. To je největší výzva, která čeká tuto generaci. A pak různé geopolitické tlaky, co teď vidíme. Nedokážu si představit, jak to budou mít. A hrozně jim držím palce.“
Co se uvnitř vietnamských komunit netoleruje? Jak se projevuje pozitivní rasismus? A jaké předsudky mají Vietnamci k Čechům? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Světlana Witowská.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
