Prohraná arbitráž: Co člověku pije krev

Z tohoto úhlu pohledu by se mohlo zdát, že jedním z nejlepších podnikatelských fíglů období našeho zakladatelského kapitalismu je rozběhnout v České republice firmu a pak jí namotat do mezinárodní arbitráže. Buď, že stát nedovedl ochránit zákonné podnikatelské prostředí, nebo že stát přímo zavinil poškození chodu firemních věcí. První jmenovaný případ je ten, při němž (opět zjednodušeně - neb tyhle kauzy se nedají v krátké poznámce doširoka vysvětlovat) podle domácích soudů legálně "převedl" nynější europoslanec Vladimír Železný majetek firmy CME, která rozjela televizi Nova do vlastních rukou. Vzhledem k tomu, že majitel firmy CME toto činění považoval za kriminální, obrátil se na mezinárodní arbitráž - a hle! - za hranicemi České republiky to bylo uznáno za přestupek, zpoplatněný částkou nějakých deset miliard korun. U nás za to nikdo nebyl ani popotažen...

Kauza Diag Human je také neobyčejně složitá, takže nějaké novinářské zkratky opět přijdou: v principu jde o to, že neuvěřitelně propletená sbírka mocných lidí této země v mocných funkcích zamotala věci tak, aby se firma Diag Human mohla na mezinárodní scéně cítit poškozena ve svém podnikání. A opět - hle! V České republice je firma Diag Human poměrně hrubě a primitivně kriminalizována, zatímco na scéně mezinárodní byla její stížnost uznána a může stát přijít na pěkných pár miliard.

Nejzajímavější na tom se mi jeví toto: ani za jednu z těchto prohraných arbitráží nebyl nikdy hnán k zodpovědnosti nějaký vysoký politický činitel. Přitom v obou kauzách (ostatně v těch dalších, menších, také) se v rozhodujících okamžicích kolem jader zmiňovaných pudlů vždy opakovaně točí příslušníci vládnoucí mocenské třídy (nejlépe rovnou ministři a jejich lidé) a k tomu jejich - jak to nazvat - "spolupracovníci", kteří kauzy komolí k obrazu svému v klíčových pozicích v justici, potažmo orgánů činných v trestním řízení, potažmo v dohlížecích radách.

Je to spíše nepěkný pohled na mechanismy, které - jak je pak zpětně vidět podle prohraných mezinárodních žalob - jsou jinde ve světě považovány za kriminální, ale u nás tvoří pevnou součást našeho "kapitalismu s lidskou tváří".

K těm prohraným kauzám neodmyslitelně patří i to, že stát jako by neuměl zacházet se složitými kauzami typu "převedení majetku mediální společnosti CME do soukromých rukou" nebo nověji "státní intervence znemožňující firmě Diag Human obchodovat na mezinárodních trzích s krví". Slovní spojení "neuměl zacházet" je ale jen opis toho, jak ve skutečnosti diletantský přístup mocných v našem státě k mezinárodním zvyklostem a k vymáhání práva nakonec stojí nás všechny miliardy korun.

Bylo by zajímavé zjistit, zda ministři vždy při nástupu do funkce podepisují někde v kanceláři předsedy vlády papír, zajišťující jim (na rozdíl od jiných šéfů) jakousi "hmotnou nezodpovědnost". Zda dostávají při vstupu do vysoké a mocnými pravomocemi vybavené funkce záruku beztrestnosti, certifikát na to, že od té chvíle se jim už nikdy nic nepřihodí. Tedy přesněji řečeno, nepřihodí se jim nic, když budou mrhat pouze a výhradně státními prostředky. Neboť potrestaného ministra už jsme zažili, ale ten byl tak nepozorný, že tuneloval nikoli stát, nýbrž soukromou firmu, navíc šlo o směšných pár miliónů, nikoli o státní miliardy. Komu není rady, tomu není pomoci - základní poučka v tomhle státě jako by zněla, udělat státní škodu v řádech stovek miliónů nebo miliard, pak se stát o tebe jistě postará, a když okolní svět uzná, že jeden udělal nějakou zločinnou věc, vyplatí ho z toho u arbitráže...

Závěrem snad jen snad to, že má-li někdo zájem nahlédnout do neuvěřitelně spletitého a politicky brizantního zákulisí kauzy firmy Diag Human, je to celé na internetu - www.tunelplnykrve.com.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumentyv sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .