Proč si Němci přejí Obamu

18. červen 2008

Charisma a mládí, to je to, kvůli čemu fandí tolik lidí demokratickému kandidátovi na prezidenta Spojených států i v Německu. Republikánský kandidát John McCain naproti tomu platí za cholerika, který zastává nejtvrdší linii. Jedno je ale jasné, píše německý zpravodajský časopis Der Spiegel, žádný z obou kandidátů jako americký prezident by se nemazlil s německou vládou.

Ve Frankfurter Allgemeine Zeitung se k Obamovi vyjádřil i bývalý ministerský předseda Bavorska a bývalý předseda CSU Edmund Stoiber, a své straně poradil, jakou cestou by se podle něj měla ubírat. Článek měl název Co teď musí dělat CSU a najdete v něm věty jako: Amerika je nádherný příklad toho, jakou sílu má demokracie. A šéf frakce CSU v bundestagu Norbert Röttgen zase chválí Obamu za to, že vrátil politice důvěryhodnost.

"Německo je Obamova země," řekl dokonce Karsten Voigt, který je vládním koordinátorem pro transatlantické vztahy. Kdyby se o americkém prezidentovi hlasovalo v Německu, dostal by prý Obama podle jednoho průzkumu až 67 procent hlasů.

Černému senátorovi z Chicaga se překvapivě podařilo získat své sympatizanty dokonce mezi bohatými občany, kteří dříve tradičně volili republikány.

Německé nadšení pro Obamu je však v rozporu s tím, co mohou lidé očekávat od jeho zahraniční politiky, protože na toto téma Obama moc nehovoří. Nikdo totiž zatím ani neví, jakou má tento charismatický muž představu o zahraniční politice. Jedno ale vědí všichni, že se zahraniční politikou nemá vůbec žádné zkušenosti, a proto v tomto směru je trochu záhadný. Nikdo rovněž neví, kam by americkou politiku pootočil, kdyby se v lednu přestěhoval do Bílého domu. Jedno je však zřejmé: Zatím podle průzkumů společnosti Forsa představuje podle Němců prezident Bush největší ohrožení míru ve světě. Po sedmi letech jeho vlády, po válce v Iráku, věznicích na Guantanamu a mučení v Abu Ghureib se dostala obliba Spojených států ve světě na nejnižší možný bod.

Němci, kteří v posledních letech měli se vztahy ke Spojeným státům problémy a jejich postoje byly, řečeno mírně, ambivalentní, se nyní každopádně pokusí zbavit antiamerikanismu. Bohužel ale současná německá naděje, podle analytiků, vůbec neodpovídá reálným možnostem na změnu, ať bude v Bílém domě kdokoliv.

O McCainovi je minimálně známo, jaké hodnoty uctívá: Jako starý veterán z Vietnamu je velký příznivec NATO a velice podporuje transatlantické vazby. Jeho nevýhodou však je, že se neumí moc ovládat. Němci si například v této souvislosti připomínají velmi zuřivou hádku, kterou měl v roce 2006 s německým ministrem zahraničí panem Steinmeierem v Mnichově kvůli poměru k Rusku. McCain patří k nejtvrdší kritikům Ruska, zatímco Němci tvrdí, že s Ruskem je třeba vždy počítat jako s partnerem.

Obama, i když je členem zahraničního výboru Senátu, nikdy nepěstoval styky se svými zahraničními protějšky. Jako jediný z německých politiků s ním mluvil ministr zahraničí pan Steinmeier, a to jen čtvrt hodiny a navíc pouze po telefonu.

Der Spiegel napsal: Ať se do Bílého domu nastěhuje kdokoliv, Německo bude s americkým prezidentem vždy ve sporu, protože prezident musí hájit zájmy svého státu a ne Německa. A protože je idealista, je možné, že bude od Evropanů čekat ještě mnohem větší spoluzodpovědnost za zahraniční mise, kterých by mohlo být ještě víc hlavně v Africe.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio