Proč se policisté dopouštějí zločinů

Prostupnost bariéry mezi kriminálním podsvětím a policií v Mostě. A to jen za posledních pár týdnů. - Samozřejmě není pravda, že co policista, to darebák. Vždyť ty lumpárny odhalují zase jen policisté. Pravda, někdy až po mediálním kraválu. Někdy ale i bez něj.

Pak se zákonitě vnucují otázky typu: co na to policejní prezident? A co ministr vnitra? - Netvrdím, že jsou nemístné. Ale zdaleka to není to jediné, nač je záhodno se ptát. Zeptal bych se i takto: lidé jakého typu touží dnes sloužit u policie? Ta otázka mě napadla už mockrát a při různých příležitostech. Jednou také, když u chodníku, kde jsem zrovna stál, přistálo za skřípění brzd auto policie ČR. Neříkám "zastavilo", ale "přistálo". Blížilo se totiž rychlostí, která zřetelně přesahovala povinných 50 km v hodině. Vyskákali z něj tři mladí statní mužové. Nezapomněli hlučně prásknout každý těmi svými dveřmi. Nikam pak ale nespěchali. Podle jejich tváří a gest bylo jasné: jsou to Rambové.

Teď odbočím od policie k politické straně. Zdůrazňuji: je jedno, které. Ambiciózní lidé to vystihli už dávno: chceš-li uskutečnit svůj záměr, musíš vstoupit do politické strany. Kdysi byla takovou jen jedna, víc jich neexistovalo. Teď je jich několik, zvláště některých. - A tak se přihodilo, že se politické strany, zejména ty voličsky silnější, staly mekkou konjunkturalistů. Myslím, že je to na nich občas vidět.

Politická strana jako pomocnice individuální seberealizace svých členů! Je to vlastně stará věc. Homosexuální muže prý láká kněžské povolání. Pedofilové zase rádi pracují s dětmi. Lidé se sklonem k exhibování se uplatňují v show-businessu. Jaký typ lidí je přitahován policejní službou? Nedovedu odpovědět s jistotou. To je otázka spíš pro policejního prezidenta. Možná i pro ministra vnitra, ten má ale spoustu jiných starostí. A jak rozmanitých!

Když jsem byl ještě za bývalého režimu na vojně, všímal jsem si, jak tam vnitro provádí nábor do svých řad. Verbíři si uměli vyhlédnout mladé muže určitého typu. Nebyly to žádné padavky, charakterově byli bezúhonní, ale také naivní a nepříliš vzdělaní, tudíž plastičtí, snadno zpracovatelní. Dnes se o práci u policie hlásí uchazeči spontánně. Je jich prý hodně, ale existuje výběr. Dost lidí je odmítáno pro různé nedostatky fyzického i psychického rázu. Projdou jen ti nejlepší z možných. - Mohl bych se také ptát, čím to, že naše dnešní společnost dokáže "vygenerovat" i takové zájemce o policejní práci, jejichž nikoli nevýznamné procento se pak stává námětem jobovek našeho zpravodajství, tolik připomínajícího černou kroniku.

To je ovšem otázka nikoli pro policejního prezidenta. Toho bych se spíše zeptal, zda se policie jako instituce nestává nástrojem individuální seberealizace i takových svých příslušníků, kteří realizují záměry, jaké jsou v rozporu se smyslem a účelem policie.