Proč se nebát krize

V roce 1998 se ovšem lidé pletli. Právě tehdy totiž začal ekonomický vzestup, na který jsme si v posledních letech zvykli a který přiblížil zdejší ekonomickou úroveň vyspělé Evropě.

Lidé se ve svých negativních očekáváních vůbec často pletou. Například před rokem 2004 se obávali mírné reformy veřejných financí a vstupu do Evropské unie. Ovšem důsledkem těchto kroků byly nižší daně pro každého a vrchol ekonomické konjunktury.

Ovšem tentokrát se zdá, že obavy mají vskutku nezpochybnitelný důvod. Nastává totiž globální ekonomická krize, která se na české ekonomice podepíše přinejmenším významným zpomalením. Najít práci bude obtížnější, nastává čas k šetření.

K obávám přispívá i to, co jsme už zažili v letošním roce. Po čtyřech letech proběhla další reforma veřejných financí, které se lidé opět obávali. Strach z toho, že zdražení potravin a poplatky u lékaře ohrozí rodinné rozpočty, donutil občany šetřit. Přestali si půjčovat a investovat do nemovitostí a tím přispěli ke zpomalení ekonomiky, které skutečně nastalo už letos.

Zatím jsme nemuseli snižovat spotřebu běžného zboží, fakticky se držela na loňské rekordní úrovni. Co když ale budeme muset v příštím roce šetřit také na jídle, oblečení a energiích. Je to velmi pravděpodobné. Pokud by člověk chtěl být hodně pesimistický, tak by se dalo říct, že na konci tunelu není vidět světlo. Už letošní rok za moc nestál, skutečné hrůzy nás však čekají napřesrok a kdo může vyloučit, že v tom, dalším roce bude ještě hůř. Nikdo.

K dobré náladě nepřispěli ani ekonomové a politici. Není úplně správnou přípravou na špatné časy, když se tají skutečné vyhlídky a jen postupně se přiznává, že je situace skutečně vážná. Právě tak vznikají nejhorší obavy, protože vzniká dojem nakloněné roviny, po které se řítím bůhvíkam do neznáma. A nikdo s tím očividně nic nedělá.

Opatrnost při výrobě krizových scénářů byla na místě, když hrozila finanční krize bylo třeba zabránit panice, při níž by lidé vybírali vklady ze svých bank. Ovšem když se úspěšně vzbudil dojem ostrůvku stability v moří světové krize, o to větší byl úlek, když se zjistilo, že krize se týká také nás.

Taková je tedy situace, která nepůsobí většině českých občanů pražádnou radost. Je však nutné upozornit, že není bezvýchodná. Vzpomeňme jen na konec roku 1998, kdy se všechno zdálo opravdu špatné, jenže místo toho začala úspěšná transformace zastaralého průmyslu. Temné vyhlídky byly úvodem k těžké době, kdy Češi dokázali zlepšit sebe i svou ekonomiku.

Obavy před vstupem do Evropské unie byly jen zbytečným strachem z neznáma, který se rozplynul, protože nový prostor otevřel další možnosti. A negativní vliv letošní reformy veřejných financí jde z větší části na účet strachu z toho, co měla přinést.

Z takových zkušeností se dá vytvořit poměrně optimistický závěr. Také ohlášený pokles zvěstuje, že všechny čeká tvrdá práce. Není to tak, že bychom dosud pracovali málo. S vidinou rostoucí spotřeby jsme se všichni snažili. Ovšem neuvědomili jsme si, že každá práce nemusí přinést výsledek. Právě na výsledku teď bude mnohem víc záležet. To platí i pro celou ekonomiku. Máme moderní průmysl, ovšem poněkud jednostranný a obecně vzato, měli bychom si víc hledět rozvoje služeb, které jsou u nás stále málo efektivní. Čeká nás tedy další transformace, na kterou se ostatně čekalo, jen s ní nikdo nechtěl začít, protože bylo tak povznášející zcela automaticky vydělávat na produktech pásových výrob v automobilových a elektronických firmách.

Dalo by se říct, že opět vstupujeme do nového světa a jak si to tam uděláme, takové to tam budeme mít.

Proto by bylo vážnou chybou podléhat strachu z budoucnosti. Viděli jsme to letos, když ze samých obav z temných důsledků reformy skutečně k temným důsledkům došlo.

Mohla za to do značné míry politická reprezentace, která prostřednictvím médií prezentovala své opatrné změny jako zásadní reformu.

Ani na krizi nás vládní politici příliš dobře nepřipravili, ovšem právě na to jsme si už mohli zvyknout. Pokud tedy nebudeme čekat, že nás z potíží vytáhnou politici, a pokud se potíží nebudeme ani bát, nemusí skutečně špatná situace vůbec nastat.

Jsme ve vánočním čase a vzpomínka na narození Krista vzbuzuje přinejmenším v křesťanech vzletné myšlenky. Nesmí se to s nimi přehánět a říkat například, že přejdeme rozbouřené moře ekonomické krize suchou nohou. Na druhou stranu se ale dostaneme, o tom není třeba pochybovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .