Proč politici nechtějí úspory

Dotázaní ekonomové obvykle tvrdí, že schodek by opravdu přes 230 miliard neměl jít. Česká ekonomika by se s tím vystavovala příliš velkému riziku. Navíc není pochyb, že se schodkem je třeba něco dělat, proč tedy nezačít právě teď.

Jak známo, vládu Jana Fischera drží hlasy ODS a ČSSD, proto premiér spolu s ministrem návrh konzultovali s předsedy zmíněných stran. Ti však návrh úpravy zákonů odmítli a ministr Janota bude muset předložit rozpočet s nepříjemně vysokým schodkem 230 miliard.

Tak zní prostý výklad událostí, jak je zaznamenala média. Nutno ovšem dodat, že situace ve skutečnosti tak jednoduchá není.

Popis situace je totiž dost zkratkovitý. Jednak ani Mirek Topolánek ani Jiří Paroubek návrh neodmítli. Sice s ním nesouhlasili, nevyloučili však další jednání. Postoje obou stran jsou přitom nápadně podobné.

Občanští demokraté, například místopředseda Petr Nečas, se pozastavili nad tím, jak překotný je premiérův postup. Předložil pouze plán škrtů a požaduje změnu zákona. Chybí však jakákoli hlubší analýza, jak budou zmíněné změny v daních a sociálních dávkách vlastně fungovat, jak třeba zasáhnou rozpočty jednotlivých domácností. Tak není možné dělat seriózní politiku, míní Nečas.

Shodně reagoval šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek, když požádal o analýzu, jak se Janotovy návrhy odrazí ve společnosti. Je pravda, že politici obou stran k tomu přidali několik siláckých výroků, ODS o tom, že daně se zvyšovat nebudou, ČSSD pochopitelně kontrovala, že se nebudou snižovat dávky. Před volbami ale nejde čekat nic jiného. Janotův příliš rychlý postup se dá vy\světlit tím, že času nezbývá. Otázka však zní, proč ministerstvo financí přichází s tak zásadními změnami až koncem srpna, když temné rozpočtové vyhlídky jsou známy nejméně od dubna. V tomto směru si mohou politici a ministři podat ruce, protože řešení oddalovali prostě tím, že jakýkoli dopad krize na Českou republiku dlouho popírali.

Přesto mají námitky velkých stran proti plánu Eduarda Janoty racionální jádro. Také v dobách krize platí pravidlo dvakrát měř, jednou řež. Udržet rozpočtový schodek pod kontrolou je jednou z podmínek, jak krizi ve zdraví přežít. Nepodařilo se to Maďarům, Lotyšům ani dalším východoevropským zemím , nesmíme je v tom následovat.

Ovšem schodek rozpočtu je zároveň hlavním nástrojem pro úspěšný boj s krizí. Příkladem mohou být Spojené státy a Velká Británie, kde letos i v příštím roce schodky plánují nad deset procent. Španělé mají schodek 10 procent a Francouzi osm procent. Všem těmto zemím deficity umožňují překonat krizi se ekonomickým propadem pod tři procenta. Kdyby peníze nedodali propadla by se ekonomika o víc než deset procent a to je horší, než rozpočtový schodek ve stejné výši. Ten prostě rozloží rizika v čase, což je vůbec nejrozumnější postup, navíc se tím může zahájit rychlé zotavení.

Češi letos očekávají propad ekonomiky nad čtyři procenta, schodek nad pět procent. Bez deficitu bychom byli také my někde na deseti procentech ekonomického propadu.

V příštím roce se Čechům předpovídá sedmiprocentní schodek a ekonomický růst těsně pod nulou. Co se stane, když se schodek sníží? Tak zní základní otázka, kterou by měli ministři i politici zodpovědět. Odpověď vskutku není jednoduchá. Bez ní však není možné rozhodovat. Teoreticky je možné, že se snížení deficitu hospodářského růstu nedotkne. Pak asi není úplně od věci Janotův projekt potvrdit. Na druhé straně nejde vyloučit, že pokles dvou procent vládních výdajů znamená dvouprocentní pokles ekonomického výkonu. Pak jsou úspory možná větším rizikem, než dluhy.

Ovšem pro první odpověď zase hovoří argument, který upozorňuje, že Češi si půjčují peníze o procento dráž, než země eurozóny. A to platí i v době, kdy je poptávka po vládních dluhopisech relativně stabilní. Pokud by ale zdražení půjček pro stát nehrozilo a pokud by státní dluhopisy neomezovaly přístup firem k úvěrům, pak se není proč obávat dalších půjček.

Na všechny zmíněné otázky je třeba naprosto seriózně odpovědět a teprve pak se pustit do díla. Je to úkol se šibeničním termínem, protože do schválení rozpočtu chybí už jen málo času. Ale pořád je lepší se o to pokusit, než pokračovat s rukama v klíně ve stále rychlejší jízdě z kopce a věřit, že se náš povoz dole bez problému zastaví.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .