Proč není člověk schopen ignorovat dětský pláč?

Jak informuje americký veřejnoprávní rozhlas National Public Radio, vědci si nyní myslí, že už vědí, proč tomu tak je: Lidský pláč, křik či vzlykání totiž nemají ve spektru dalších zvuků obdoby. A když je zaslechneme, aktivují se v našem mozku okruhy související se strachem.

K tomuto závěru došel tým odborníků vedených Davidem Poeppelem, který působí jako profesor psychologie a neurologie na Newyorské univerzitě a vede také oddělení neurologie na Institutu Maxe Plancka v německém Frankfurtu nad Mohanem.

Se svým výzkumem seznámili vědci odbornou veřejnost na stránkách časopisu Cell Biology.

„Křik či řev má na škále zvuků své vlastní unikátní místo, které podle všeho není využíváno pro nic jiného,“ vysvětluje pro americkou rozhlasovou stanici profesor Poeppel, který se svými spolupracovníky přišel na další zajímavou věc: určité umělé zvuky, jako jsou třeba alarmy, aktivují tytéž mozkové okruhy jako lidský pláč.

Čtěte také

„A to je také důvod, proč má člověk často chuť třísknout budíkem o podlahu,“ podotýká Poeppel.

A proč se vůbec německý profesor psychologie se svým týmem rozhodl zkoumat právě lidský pláč? Jednak proto, že křik je prvotní formou komunikace v každé kultuře.

Tím druhým důvodem byla skutečnost, že spolupracovníci Davida Poeppla - vědci v postdoktorské fázi své kariéry - jsou ve věku, kdy zakládají rodiny. A dětský pláč a křik představují jejich každodenní - neřku-li každonoční - realitu.

Čtěte také

Svůj výzkum dané tématiky zahájili vědci tím, že si položili otázku, „co dělá křik křikem“. Aby mohli odpovědět, museli odborníci vytvořit širokou databázi nahrávek.

Jako zdroj jim přitom posloužily filmy, internet a dobrovolníci, kteří souhlasili s pobytem ve zvukových kabinách.

Následná podrobná analýza ukázala, že se v případě nářku, řevu či pláče jedná o naprosto unikátní zvuky, které se nepodobají žádným jiným zvukům vydávaným člověkem - a to ani vysokým, pronikavým zvukům.

Čím je nářek tak ojedinělý? Frekvencí amplitudové modulace, tedy tím, jak často se mění hlasitost zvuku.

Čtěte také

Co to znamená? Když člověk normálně mluví, frekvence modulace se u něj mění zhruba čtyři až pětkrát za vteřinu. Ale když křičí, může těch změn být až 100 za sekundu.

dítě pláč|foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

Takový zvuk potom získává kvalitu, kterou vědci označují jako „drsnost“. A díky tomu na nás vždy působí naléhavěji než i jakýkoliv výše položený, pronikavější zvuk vydávaný člověkem.

„Křik či řev je jediným typem lidského zvuku s tímto typem drsnosti,“ říká k tomu profesor Poeppel.

Aby zjistili, jak je možné, že takové zvuky v lidském mozku vyvolávají tak okamžité a intenzivní reakce, využili experti magnetickou rezonanci. Jejím prostřednictvím monitorovali mozek lidí, kteří poslouchali různé zvuky, včetně křiku.

Čtěte také

Jaký byl výsledek? Ukázalo se, že křik je jediný zvuk, který umí aktivovat tak zvanou amygdalu – tedy tu část mozku, která je napojena na emoční okruh a významně ovlivňuje chování člověka při strachu nebo radosti.

Asi nepřekvapí, že největší aktivitu v amygdale vyvolaly křiky, které byly zvlášť děsivé.

A proč se vůbec u homo sapiens vyvinula schopnost křiku? Část odpovědi na tuto otázku nejspíš hodně souvisí s tím, co jsme zmínili úplně na začátku: s malými miminky.

Podle Davida Poeppla má totiž každé malé dítě větší šanci na přežití ve chvíli, kdy je schopno aktivovat amygdalu svého rodiče nebo opatrovníka.

Tolik americký veřejnoprávní rozhlas National Public Radio o tom, proč v nás lidský křik vyvolává silné reakce.

Zpracováno ze zahraničního tisku.