Proč Mahmúd Abbás nepřijel do Prahy

V Káhiře se sbíhají informace od Hamasu i Fatahu a právě Káhira zprostředkovává komunikaci mezi oběma palestinskými hnutími, které jsou momentálně v ostrém konfliktu. Urovnání tohoto vnitropalestinského sporu je klíčové jak pro Abbásovo politické přežití, tak i pro pokrok v jednání s Izraelem.

Skrytý konflikt mezi oběma hnutími, tedy Hamasem a Fatahem, trvá už od 90. let, ale byl přerušován obdobími spolupráce. Spor se nakonec vyhrotil po roce 2006. Tehdy se Hamas zúčastnil palestinských parlamentních voleb, a značně v nich uspěl. To se týkalo zejména Gazy, kde měl Hamas tradičně mnohem silnější pozice. Vzájemné spory nakonec vyvrcholily v létě roku 2007 pučem ze strany Hamasu. Při tom ztýral a částečně i zabil celou řadu aktivistů Fatahu. Tímto převratem a jeho provedením Hamas vzájemné vztahy s Fatahem do budoucna značně zatížil. Situace se momentálně vyvinula tak, že Palestina je rozdělaná, Západní břeh ovládá Fatah, zatímco Gazu má pod kontrolou Hamas, což nezměnila ani izraelská operace Lité olovo. Abbásovo postavení se naopak zhoršilo, protože mu v lednu vypršelo funkční období, a jeho legitimita je tedy velmi sporná.

Už během izraelské operace Lité olovo zejména nejvyšší vedení Fatahu se příliš neskrývalo s tím, že by vůbec nic nenamítalo, kdyby Izraelci Hamas zcela zdecimovali a odstavili od moci. To by jim umožnilo vrátit se do Gazy a převzít nad ní kontrolu. Izraelská vláda se však rozhodla ukončit vojenské tažení v okamžiku, kdy Hamas zdaleka nebyl poražen, jen zatlačen do podzemí. Jakmile se Izraelci stáhli, Hamas se vrátil do ulic a začal nad Gazou opět vládnout. Abbásův požadavek, aby ho Hamas respektoval jako nejvyššího představitele je tedy skoro absurdní.

Jedním z projevů návratu Hamasu do ulic Gazy je vyřizování si účtů s lidmi, které považoval za kolaboranty. V Gaze nepochybně byla celá řada lidí loajálních Fatahu, která přímo nebo nepřímo Izraelcům pomohla. Izraelská armáda například pomocí řízených raket zabila tři vysoce postavené představitele hamasu, a šlo shodou okolností o lidi, kteří se dříve podíleli na represích proti příslušníkům Abbásova Fatahu. Dá se tedy usuzovat, že izraelské letectvo mělo velmi přesné informace díky místním lidem. V tomto ohledu má Hamas pravdu, když hovoří o zrádcích v palestinských řadách. Tyto lidi neodradil ani fakt, že už v počátcích izraelské pozemní operace navštívili ozbrojenci Hamasu desítky zdejších příslušníků Fatahu a buď je rovnou popravili, nebo je mučili a zmrzačili, aby se nemohli přidat k Izraelcům.

Informace o těchto událostech se začaly objevovat už v průběhu války ale ani tehdy, ani dnes se o této stránce bojů v Gaze příliš nemluví. Přitom jsou k dispozici údaje o rozsáhlém zneužívání mešit, škol a nemocnic pro bojové účely. Jak vypovídají mnozí obyvatelé Gazy, bojovníci Hamasu jim během bojů zabránili v opuštění domů a používali je tak jako živé štíty. Hamas také zaminoval mnoho civilních domů a použil je jako pasti. Bojovníci Hamasu rovněž unášeli a zneužívali pro vlastní účely sanitní vozy, které vezly raněné do nemocnic. Hamas také zabránil lidem, kteří chtěli na základě izraelského varování odejít ze severu pásma Gazy na jih, aby toto území vyklidili.

Hamas zklamal i ta očekávání, která sám vyvolal. Před izraelskou invazí sliboval, jak se Gaza stane hřbitovem izraelských vojáků. Místo toho se většina bojovníků Hamasu rychle stáhla do obydlených oblastí, a místo aby izraelské vojáky konfrontovala, raději čekala, až bude Izrael donucen svou operaci ukončit. Tváří v tvář obyvatelům Gazy tedy Hamas selhal, protože takřka vůbec nebojoval. To platí zejména pro nejvyšší velení Hamasu, které okamžitě po začátku operací odešlo do podzemí a odtud vysílalo plamenné výzvy k odporu. Gazané si také budou pamatovat, že konvoje humanitárních dodávek, které v průběhu války a hned po jejím ukončení do Gazy přijely, ozbrojenci Hamasu okamžitě zabavili pro vlastní potřeby. V jednom případě humanitární dodávku rozprodali nejvyšším nabídkám. Po celou dobu války byly v akci zvláštní jednotky Hamasu, které se starají nikoli o boj proti Izraelcům, nýbrž o udržování disciplíny na tomto území. V Gaze je vlastně v provozu regulérní diktatura, kterou nyní už nemá kdo vykořenit, protože je všem jasné, že podobnou akci Izrael v následujících měsících neprovede, a Fatah ze Západního břehu takové možnosti nemá. Hamasu se pravděpodobně brzy podaří přimět Egypt a Izrael k otevření hraničních přechodů, a tím získá další popularitu. Už nyní Hamas vynakládá díky íránské pomoci velké částky na odškodnění lidí, jejichž dům byl při izraelské operaci zničen nebo poškozen. Tím získává nové příznivce, protože Evropská unie se zatím zdráhá do Gazy peníze posílat, a to na základě celkem správné úvahy, že veškerá pomoc, která tam dorazí, nakonec stejně skončí v rukou Hamasu. Toto hnutí je tedy po válce, kterou vojensky zcela prohrálo, naopak politicky velmi posíleno, a zesílilo svůj tlak nejen na Izrael, ale i na Abbásův Fatah a celou Organizaci pro osvobození Palestiny. Zatím posledním hitem je návrh Hamasu vytvořit novou organizaci, která by zastřešovala Hamas i OOP, čímž by ovšem vlastně vyřadila Abbáse a jeho organizaci. A to je jeden z hlavních důvodů Abbásovy zesílené snahy tyto pokusy všemi silami neutralizovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .