Proč má zebra pruhy? Kvůli bodavému hmyzu!

Před 120 lety diskutovali o původu zebřích pruhů Charles Darwin a Alfred Russel Wallace. Dnes je uznáváno pět hlavních teorií. Podle první z nich je černo-bílé pruhování formou kamufláže, která zebru "zneviditelní" v okolní vegetaci. Další vychází z experimentů s lidmi, kteří měli problémy sledovat na obrazovce pruhované objekty. Tvrdí, že v rozpohybovaném stádu pruhovaných zeber je pro predátora obtížnější vyhlédnout si jedno zvíře a na něj pak vést útok. Třetí teorie uvádí, že pruhy pomáhají s termoregulací, čtvrtá, že souvisejí se sociálním životem zeber. Konečně podle páté teorie mají pruhy odrazovat bodavý hmyz. Tu podpořil nedávný výzkum, který prokázal, že hmyz raději usedá na jednolitě zbarvené povrchy než pruhované.

Tým pod vedením vědců z Kalifornské univerzity v Davisu nejprve zmapoval areály výskytu sedmi druhů a poddruhů koňovitých savců. U každého z nich určil tloušťku a intenzitu pruhů i jejich polohu na těle zvířete. V dalším kroku vědci porovnali oblasti výskytu zeber, koní a oslů s různými environmentálními proměnnými. Mezi nimi byl například stupeň zalesněnosti krajiny, výskyt velkých predátorů, teplota prostředí a také geografická distribuce bodavého hmyzu - známých bodalek tse-tse (rod Glossina), které přenášejí spavou nemoc, a ovádů (čeleď Tabanidae). Distribuce afrických bodalek tse-tse je dobře zmapována, u ovádů údaje chybějí. Vědci ji proto zmapovali tím, že vytipovávali oblasti, v nichž panují vhodné podmínky pro jejich přežívání a množení.

Po všech analýzách vědci vyloučili všechny hypotézy - až na jedinou. Zjistili, že u zeber pruhování nesouvisí ani s velkými šelmami a potřebou kamufláže, ani teplotou či vegetací nebo sociálními interakcemi, ale právě s bodavým hmyzem. Pruhování na hlavě, krku, končetinách, bocích a zadku zvířete souvisí s tím, jak moc v dané oblasti "otravují" ovádi, zatímco pruhy na břiše jsou spojeny s výskytem bodalek tse-tse. Logickou otázkou je, proč se pruhování, které bodavý hmyz odrazuje, vyvinulo pouze u zeber a nikoli jiných afrických kopytníků. Vědci našli odpověď i na ni: na rozdíl od jiných kopytníků je srst zeber kratší než ústní ústrojí bodavého hmyzu. Bodalky a ovádi je proto snadněji poštípou, což je spojeno s častějším přenosem nemocí, většími ztrátami krve a samozřejmě i rušením od pastvy. Zřejmě tak vznikl selekční tlak, který během evoluce "vymaloval" zebrám pruhy.

Zdroj: University of California Davis, Nature Communications