Problémy Kolumbie

Revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC si však nic takového nepřejí. Daly jasně najevo, že středeční propuštění čtyř rukojmí je posledním gestem jejich dobré vůle, jak to oni nazývají. Nyní je podle nich na tahu kolumbijská vláda.

Levicoví partyzáni považovaní v Kolumbii za teroristy, požadují, aby pravicový president Álvaro Uribe demilitarizoval území na jihovýchodě země v okolí měst Pradera a Florida. Jde celkem o 800 kilometrů čtverečních. Vláda v Bogotě je ochotna stáhnout své vojáky pouze z území o 150-ti km2. Pro úplnost: Kolumbie se rozkládá na území o rozloze více než jeden milion kilometrů čtverečních. Nejde ale o rozlohu. Ozbrojencům jde o místo, kde by mohli beztrestně vládnout, pěstovat koku a vyrábět kokain. Snad i živit se únosy, ačkoli se tváří jako levicoví revolucionáři. Vládě jde o prestiž. Vyřešit tento problém je podmínkou, aby mohlo dojít k dalším jednáním o propouštění rukojmí.

Součástí gesta dobré vůle ze strany FARC bylo oznámení, že za propuštění čtyř poslanců, kteří se stali rukojmími už před několika lety, nic nepožadují. Latinskaoamerický tisk to zhodnotil jako dobrou autoreklamu. Za další rukojmí však požadují revoluční ozbrojené síly propustit partyzány, kteří se nacházejí v kolumbijských věznicích. K výměně nabízejí přes čtyřicet poslanců, vyšších úředníků a důstojníků armády. Předpokládá se ovšem, že v moci partyzánů je 750 až 800 dalších rukojmí. Přesné počty nejsou známy, protože řada rukojmí v nelidských podmínkách zahyne. O jejich osudu nejsou zpravidla žádné zprávy. Začátkem týdne unesli revoluční teroristé dalších šest osob. Byli to turisté.

Podle názoru kolumbijských opozičních poslanců situaci komplikuje skutečnost, že osvobození rukojmí, které je vlastně humanitární záležitostí, se stalo politickou kauzou. Nejde jen o prestiž a demilitarizaci území. Větší úspěch než kolumbijský president Uribe má v jednání s vedením FARC venezuelská hlava státu, populistický Hugo Chávez. Zatím se mu podařilo vyjednat všechna úspěšná propuštění rukojmích. Za to právem sklidil mezinárodní uznání, dokonce i od kolumbijského presidenta. K tomu, aby Venezuelané rukojmí převzali, musely jejich vojenské helikoptéry narušit hranici mezi oběma státy. Když k tomu připočteme poučování, kterým Chávez častuje Uribeho, třeba aby nenazýval partyzány teroristy nebo aby byl vůči nim vstřícnější, není divu, že od loňského listopadu vztahy mezi oběma zeměmi ochladly. Propaganda v Caracasu, na kterou slyší i kolumbijská opozice, tvrdí, že Hugo Chávez jedná s partyzány, protože klid v Kolumbii znamená klid na hranicích, a tedy i ve Venezuele. Takže jedná v zájmu venezuelské bezpečnosti hranic.

Hugo Chávez si s vrchním velitelem FARC Manuelem Marulandou Vélezem tyká. V otevřeném dopise ho vyzval, aby Ingrid Betancourtové, která byla před svým únosem v únoru roku 2002 v Kolumbii presidentskou kandidátkou, poskytl všemožnou péči, neboť se proslýchá, že je na tom fyzicky i psychicky špatně. Betancourtová má kolumbijské i francouzské občanství, její ex-manžel i dcery žijí v Paříži. Tím dostává kolumbijský problém i evropský rozměr.

V Evropě ne všude oblíbený Hugo Chávez získává osvobozováním rukojmí body v zemích Evropské unie, najmě ve Francii. Kolumbijský president Uribe je toho názoru, že nejlepšími prostředníky pro jeho jednání s FARC je katolická církev a Španělsko. Podle Carlose Lozana, ředitele týdeníku Voz, který vydává komunistická strana Kolumbie, se Španělsko i Vatikán sami ze zprostředkování vyloučily. Carlos Lozana je jedním z mála Kolumbijců, o nichž se ví, že má úzké kontakty s Revolučními ozbrojenými silami. Jeho slova jsou proto často interpretována jako oficiální názor FARC. Španělé se podle něj jako prostředníci vyloučili, když presidentu Uribemu vyjádřili svou plnou podporu. A katolická církev se diskvalifikovala, když někteří kněží začali hledat cestičky k jednání a bogotský arcibiskup je za to začal kárat. V této fázi se zdá, problém kolumbijských rukojmí nemá blízké řešení.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .