Pro české europoslance začala eurorealita

20. červenec 2004

Čím víc tu mají lidé odlišné názory, tím slušněji se k sobě chovají, poznamenal jeden z nových českých europoslanců, když se ho ptali na první dojmy v Evropském parlamentu. Kultivační přínos této evropské instituce pro českou politiku je v každém případě patrný už dnes a Česká republika získala díky němu jednoho ze čtrnácti místopředsedů Evropského parlamentu.

Dvě třetiny českých europoslanců z pravicového politického spektra totiž zapomněly na domácí rozmíšky a zamířily svorně do největšího klubu Evropské lidové strany evropských demokratů, kde vytvořily dokonce jednu delegaci. Předsedá jí Jan Zahradil z ODS, jehož zastupuje Josef Zieleniec ze Sdružení nezávislých - Evropských demokratů a Zuzana Roithová za KDU-ČSL.

Všichni dohromady pak delegovali Miroslava Ouzkého z ODS jako společného kandidáta na post místopředsedy. A protože volby předsedy i místopředsedy parlamentu byly předjednány Evropskou lidovou stranou a Evropskými sociálními demokraty, což jsou dvě nejsilnější frakce, bylo zvolení dohodnutých kandidátů už jenom technickou otázkou.

Do čela Evropského parlamentu se tak hladce dostal španělský socialista Josep Borrell, který obdržel hned v prvním kole 388 ze 647 odevzdaných platných hlasů. Dodejme, že celkem je europoslanců z 25 členských zemí 732. Borrell se chce podle svých slov zasadit o integraci nových členů a o to, aby evropský kontinent srostl i ve skutečnosti. Také hodlá přispět k lepší transparentnosti práce europoslanců, včetně jejich příjmů, především se chce ale věnovat ratifikaci Evropské ústavy. Bez ní by unie podle jeho slov zůstala jenom trhem.

Pokud by se Evropa vzdala svých politických cílů, svět by trpěl zničujícím střetem materialismu a fundamentalismu. Po dvou a půl letech by měl Borrella vystřídat ve funkci křesťanský demokrat, konkrétně zřejmý šéf Evropských lidovců a člen německé CDU Hans Gert Pöttering.

Protikandidát liberálů a zelených na úřad předsedy Evropského parlamentu, bývalý polský ministr zahraničí Bronislaw Geremek, obdržel jenom 208 hlasů. Vzhledem k dohodě obou nejsilnějších klubů neměl na vítězství šanci, i když toho mnozí upřímně litovali. Vážený polský disident a literát s pověstí vynikajícího demokrata by měl v čele prvního Evropského parlamentu po sjednocení kontinentu nepochybně značný symbolický význam. Liberálové a zelení kritizovali postup obou největších klubů a zdůraznili, že se nejedná o žádnou přirozenou alianci, nýbrž o tah toho druhu, který voliče mate a zrazuje od účasti na eurovolbách.

I všichni čeští poslanci obou největších klubů hlasovali ale disciplinovaně pro dohodnutou formaci v čele se španělským socialistou Borrellem. Miroslav Ouzký by se chtěl na své pozici zasazovat především o snížení byrokracie, vymýcení legislativní džungle a o užší, častější a pravidelnější styk europoslanců s jejich voliči. Český místopředseda Evropského parlamentu je původním povolání chirurg a pochází ze severních Čech. Od roku 1988 byl poslancem za ODS a patří tedy k oněm devíti poslancům a čtyřem senátorům, které bude třeba v Českém parlamentu nahradit. Zatímco do Sněmovny přijdou náhradníci ze stranických kandidátek už na příští schůzi, senátoři budou muset být zvoleni v podzimních volbách.

V Evropském parlamentu se mezitím ale rozbíhá naplno první plenární schůze v novém složení. Ve středu se bude hodnotit nedávno skončené irské předsednictví unie a plány Nizozemců, kteří převzali vedení pro druhou polovinu letošního roku. Ve čtvrtek pak bude parlament schvalovat nového šéfa Evropské komise, kterým by se měl stát Portugalec Jose Barroso. Poslanci se také rozdělí do výborů a meziparlamentních delegací.

Voliči doma mohou mezitím sledovat, jak se jimi delegovaní europoslanci mají v Evropském parlamentu k světu. Evidentně nejlíp z toho zatím vychází pravice s obsazením postu místopředsedy. Vliv KSČM, která vyšla z volebního klání doma jako druhá nejsilnější strana, se ve sjednocené Evropě naopak značně rozředí, protože v Evropském parlamentu je jejím politickým domovem okrajový klub Sjednocené levice. V něm se nicméně prosadil Miroslav Ransdorf, který se stal jeho místopředsedou.

Jinak se komunisté podle dostupných zpráv zatím ale v Evropském parlamentu moc neukazovali. Tři ze šesti zvolených, Vladimír Remek, Jiří Maštálka a Daniel Strož se dokonce rozhodli přijet rovnou až na současné zasedání do Štrasburgu, aniž by se zastavili předtím v Bruselu, kde se vyřizovaly formality. Vladimír Železný a Jana Bobošíková svůj politický domov v Evropském parlamentu zřejmě zatím nenašli.

Spustit audio