Případ Saberiové podruhé

To se nedá vyloučit ani do budoucna. Jen se ukázalo, že Teherán je ochoten jít poměrně daleko - případ nekončí, protože advokát Saberiové se hodlá odvolat, ale z hlediska odsouzené i Spojených státu je situace o něco horší. Až dosud si mohla Saberiová i její rodina myslet, že si s nimi režim pohraje, a pak ji pustí - podobně jako skupinu britských námořníků před asi dvěma lety. Teď to vypadá na dlouhý boj bez jasného brzkého konce.

Jeden-a-třicetiletá Roxana Saberiová je Američanka, jejíž otec pochází z Íránu. Ona sama odešla do země předků před šesti lety studovat a přijala íránské občanství. Občas také pracovala pro anglofonní média - úřady byla nejdříve obviněná z toho, že pracuje s prošlou licencí a kupuje alkohol, teprve později přibylo překvapivé obvinění ze špionáže. Otec Saberiové tvrdí, že podepsala přiznání za příslib, že bude propuštěna. Její psychický i fyzický stav je prý velmi špatný, a má strach o své zdraví.

Na rozsudek reagovaly Spojené státy negativně, ale velmi opatrně. Například podle prohlášení Bílého domu se prezident Obama postará, aby íránská vláda pochopila hloubku jeho znepokojení, zatímco ministryně zahraničí Clintonová pro změnu prohlásila, že je hluboce rozčarovaná.

Teherán není znepokojen ani rozčarován a zatím se tváří, že jde o normální případ. Úřady dokonce tvrdí, že íránský stát neuznává dvojí občanství, a proto se Saberiovou nakládá pouze jako s íránskou, a nikoli také americkou občankou. Tím mezi Washington a definitivní řešení Íránci postavili další překážku - potřebu vnutit íránským úřadům představu, že jde o bilaterální záležitost ještě před tím, než vůbec něco pro Saberiovou získají. Už teď mají ale USA malé šance proces ovlivňovat, zatímco v rukou íránských představitelů se Saberiová stala bezbranným rukojmím. Do věci by se rádo vložilo i Japonsko, protože matka odsouzené novinářky je Japonka, a Tokyo se domnívá, že jeho vztahy s Teheránem jsou o poznání lepší. Zatím Američané ke komunikaci s Íránci využívají švýcarských prostředníků.

Íránský prezident Ahmadínežád si novou situaci užívá. Z jeho vyjádření plyne, že osmiletý trest vynesl nezávislý revoluční soud, a že by tedy Američané měli justiční výroky respektovat. I v Americe prý někteří lidé studovali práva - mohla to být narážka na Obamu, který je také právník. Zároveň Ahmadínežád svatouškovsky napsal hlavnímu prokurátorovi, a požádal ho, aby se ujistil, že obviněná se těší všem svobodám a právům ke své obhajobě. V zájmu Saberiové však doufejme, že její případ bude skutečně nakonec jen propagandisticky a diplomaticky využit, než bude propuštěna, i kdyby to mělo trvat ještě několik měsíců.

Jak obtížné je jednat se sebevědomým, poměrně silným a také dost bezohledným režimem si západ bude moci vyzkoušet už nyní. Prezident Ahmadínežád bude jedním z nejvýše postavených hostů Světové konference proti rasismu, xenofobii a intoleranci, kterou v Ženevě pořádá OSN. Má navázat na nechvalně proslulou konference v jihoafrickém Durbanu z roku 2001, která se zvrhla v protizápadní, a zejména protiizraelskou a antisemitskou kampaň řízenou některými arabskými zeměmi. Protože se v organizaci konference oproti době před osmi lety mnoho nezměnilo, panují obavy ze zopakování ostudného průběhu. Letos proto do Ženevy vůbec nedorazily delegáti USA, Austrálie, Kanady, Polska nebo Německa. Jiné státy, jako například Británie, Francie nebo Česko neposlaly zvláštní delegáty, ale pouze pověřily své velvyslance. Francie také dala najevo, že svého člověka ze zasedání okamžitě stáhne, jakmile se jednání začne stáčet problematickým směrem. Tento svůj slib už mohla splnit, protože prezident Ahmadínežád ve svém projevu označil Izrael za rasistický režim. Vzhledem k tomu, že Ahmadinežád už v minulosti proslul různými kontroverzními výroky, jako je popírání holokaustu nebo přání, aby stát Izrael neexistoval, berou se jeho slova o poznání citlivěji než v jiných případech. Řada delegátů proto opustila během projevu místnost.

Problém neleží v samotném Ahzmadínežádovi, ale v celkovém fungování Společnosti národů. Už jen málo kdo má iluze o tom, že se jedná o jakési fórum světa. Podstatná část obyvatel zeměkoule tu není vůbec reprezentovaná, protože je zastupují jejich diktátorské režimy - v komisi pro lidská práva tak zasedají země jako je Libye. Předmětem sporu je tak návrh na závěrečné prohlášení ženevské konference. Podle skupiny muslimských zemí by mělo obsahovat pasáž odsuzující hanobení víry. Je to na jednu stranu pochopitelná reakce na aféru kolem portrétu Mohameda, ale zároveň by posouvalo celý koncept rasismu nepříliš dobrým směrem a bylo by zneužitelné pro potírání svobody slova.

Jak uvedla mluvčí českého ministerstva zahraničí Zuzana Opletalová, Česká republika je návrhem závěrečného prohlášení zklamána. Momentálně předsednické Česko patří mezi státy, které jako svého delegáty vyslaly na konferenci - v uvozovkách - pouze velvyslance Tomáše Husáka. Ten má dohlédnout na to, aby se text deklarace neposunula ještě problematičtějším směrem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .