Příliš drahé závislosti

4. leden 2008

V mezisvátečních Lidových novinách jsem si přečetl zajímavý článek o výsledcích některých vědeckých průzkumů v sousedním Rakousku i u nás, z nichž vyplývá, že se stále zvyšuje závislost lidí na nakupování a sklon k hromadění věcí velmi krátkodobé výdrže, které se musí brzy vyhodit, aby se totéž mohlo nakoupit znovu.

Ty tam jsou časy, kdy se věci kupovaly přinejmenším na půl života, dnes i lidé, kteří mají dost hluboko do kapsy - například naši důchodci - podléhají nákupní mánii, kterou si sami pro sebe odůvodňují třeba povinností nakoupit vánoční dárky pro široké příbuzenstvo. Podle zmíněného článku hovoří o takové stařecké rozmařilosti ze svých odborných zkušeností i českobudějovický psycholog Rostislav Nesnídal. Nejde to jaksi dohromady se stálými stesky, které slyšíme třeba od seniorů volajících do rozhlasu, podle nichž to vypadá, že u nás žijí staří lidé pouze ze šestitisícových penzí, kteří si teď nedovedou představit, z čeho zaplatí zvýšené životní náklady ohlášené na právě začínající rok.

Víme ovšem dobře, že existují i důchodci, kteří mají nejen značně vyšší důchody, ale třeba i nabytý či zděděný majetek, který mohou v případě nutné potřeby proměnit v peněžní hotovost, případně v něm bydlet levněji, než jiní v nájemních bytech. Zde samozřejmě musíme připustit, že leckdy mohlo jít o majetek nabytý i nespravedlivě už několika předchozími generacemi v dobách obou totalit - ať už za války arizací židovského majetku nebo po válce zabráním majetku německého. Nikdo už si z toho dnes nedělá nějaké svědomí, ale také o tom příliš hlasitě nemluví, takže slyšet je stále ty skutečné chudáky. V článku Lidových novin se však dočítáme dost neuvěřitelnou věc, že i nemajetní zákazníci dostanou prakticky všechno na úvěr. Těžko si dovedu představit, že by tak zisky podniků mohly převýšit dluhy zákazníků - leda snad po drastických zásazích exekutorů.

Vídeňský profesor ekonomie Gerhard Vogel tvrdí, že jedině změna životního stylu může lidi zbavit oné bezuzdné závislosti na konzumu více či méně zbytečných věcí. V podstatě by mělo jít o to, aby zájem občanů kupujících stále nové materiální statky byl odváděn k hodnotám duchovnějším, z nichž některé jsou takřka bezplatné. Ale i ty, za něž se zaplatit musí, nevyjdou dráž než různé zbytné věci ať do domácnosti, šatníku či domácího baru a na rozdíl od nich životy lidí skutečně obohatí.

Měl jsem mezi svátky v jednom dni tři různé zážitky. Na překrásné výstavě Josefa Lady v pražském Obecním domě vedl mladý tatínek od obrázku k obrázku dvě předškolní děti. Byly už sice trochu unavené, ale je to prý pro ně zkušenost natolik běžná, že se v neděli samy ptají na jakou výstavu půjdou tentokrát. "Mám z toho radost" říkal ten tatínek,"obzvlášť když za obě děti zaplatím jen čtyři koruny, doufám, že se to s Novým rokem nezmění".

Z Obecního domu jsem se šel podívat naproti do nového chrámu konzumu, nazvaného Palladium. Musel jsem dát za pravdu svému vrstevníkovi Ludvíku Vaculíkovi, který v jednom svém fejetonu vyslovil upřímný obdiv nad touto architektonickou krásou třetího tisíciletí, podle mne však krásou poněkud chladnou, která v povánoční době ztrácela na kouzlu svého pravého účelu, neboť finančně vyčerpané masy tudy jen procházely a nenakupovaly - stejně jako já.

Popošel jsem tedy kus dál Revoluční třídou a zabrousil do úzkých staroměstských uliček, ve srovnání s Palladiem jen velmi skromně osvětlených. A u vchodu do starobylého kláštera Svaté Anežky české bylo v šeru těžko rozeznat dvě stovky a padesátikorunu, jež bylo nutno zaplatit za lístek pro důchodce na koncert, který tam za chvíli měl začít. Viděl jsem jak několik lidí sama tato částka okamžitě odradila, aniž by pomysleli, kolikrát podobné peníze v předchozích dnech vydali za různé zbytečnosti. Ti, kteří zaplatili a vešli se na dvě hodiny ocitli v jiném světě. Raně gotická architektura prostá všech příkras z let života jediné české světice, pro niž skromnost byla nejvyšší ctností, se tu spojila s hudbou o několik století novější v provedení výkvětu mladých českých instrumentalistů.

Nechci říci že z mých tří zážitků jediného dne byl ten poslední největší. Bylo však důležité, že jsem těch 250 korun vydal tam, v Anežském klášteře, a ne v Palladiu, protože jinak by ten den ztratil krásné vyvrcholení, což ve spojení s Ladovou výstavou a návštěvou Palladia mi dalo dohromady pocit, že má cenu takto žít, i když to stojí i nějaké peníze.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Jiří Ješ
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.