Přijme Británie dětské migranty?

Jsou to děti bez doprovodu, které uvízly na různých místech Evropy a čelí mnoha problémům včetně zneužívání. S iniciativou přišel labouristický zákonodárce Alf Dubs. Sám byl jedním z více než 660 československých židovských dětí, jež před nacisty zachránil Nicholas Winton.

„Současný konzervativní kabinet by patrně odmítl přijmout děti utíkající před nacisty,“ prohlásil podle serveru Huffington Post zklamaný 83letý opoziční labourista Dubs. Zamítnutí plánu na přijetí tří tisícovek bezprizorných dětských běženců považuje za „smutný okamžik britské politiky“.

Jak informuje BBC, na vládu naléhá i skupina bývalých židovských uprchlíků, kteří přijeli do Británie v třicátých letech z nacistického Německa v rámci takzvaných "kindertransportů". Sir Erich Reich předseda Asociace židovských uprchlíků, apeluje na premiéra Davida Camerona, aby projevil soucit a učinil víc pro pomoc "nejzranitelnějším obětem" syrského konfliktu. I Reich byl jedním z tisíců židovských dětí, jimž Spojené království poskytlo pomoc po útěku před Hitlerem.

Podle nejnovějších informací BBC Británie patrně přece jen část dětských uprchlíků, kteří uvízli v Evropě bez doprovodu, přijme. Ve středu to uvedl premiér Cameron, O jaký počet dětí se bude jednat, se rozhodne po jednání vlády s místními úřady. Podle médií tak premiér ustoupil tlaku opozičních labouristů.

Problému se týká i komentář, který pro britský deník Guardian napsal Patrik Kingsley, autor knihy o migrační krizi s názvem Nová Odysea. V roce 1938 se zástupci 32 států sešli v jihofrancouzském lázeňském městě Evian. Neholdovali však tamní proslulé minerálce. Jejich debaty se zaměřily na to, zda a jak přijmout rychle narůstající počet židovských běženců, prchajících před represemi v Německu a v Rakousku. Po několika dnech vyjednávání se většina zemí, včetně Británie, rozhodla neudělat pro uprchlíky nic.

Tato historická, a pro mnohé dodnes ostudná epizoda, připomněla autorovi rozhodnutí britských zákonodárců. „Tehdy mohli delegáti v Evianu tvrdit, že netušili, co bude následovat. Ale v roce 2016 se už svět touto výmluvou ohánět nemůže. Nicméně, jak v Británii, tak po celé Evropě i ve Spojených státech, se usilovně snažíme na poučení z minulosti zapomenout.“
Zejména v Británii se nemálo poslanců, odmítajících přijmout několik tisíc uprchlíků, snaží i o likvidaci Evropské unie. Mechanismu, vytvořeného ve snaze předejít rozporům a konfliktům, který zdevastoval kontinent během dvou světových válek.

Tímhle pohledem z promenády v Évianu se teď může kochat David Jarolím|foto: Jan Kaliba

Jak Kingsley dále uvádí, politici napříč Evropou už odvrhli Ženevskou konvenci o uprchlících z roku 1951. Zásadní dokument, který byl inspirován i selháním činitelů, jako byli ti v Evianu. Současní politici to dělají jen proto, aby ospravedlnili deportaci Syřanů zpět do Turecka, kde většina z nich nemá možnost legálně pracovat, odkud jsou někteří protizákonně deportováni zpět do Sýrie a na něž se někdy na hranicích Turecka střílí.

To, že Evropa odmítla svou odpovědnost, se často ospravedlňuje její údajnou kulturní nadřazeností. Někteří evropští politici se zaklínají křesťanstvím ve snaze ospravedlnit odmítání uprchlíků. Avšak odkaz na náboženství a na morálku nemůže zakrýt pravdu.

S výjimkou papeže Františka riskuje Evropa tím, že strká hlavu do písku, morální katastrofu, která nás navrací do třicátých let dvacátého století. Po celé Evropě sílí ultrapravice a zaznívají argumenty, že návrat běženců do Turecka či do Libye nás zachrání před návratem k extremismu třicátých let. Opak je možná pravdou. Dnešní deportace nás naopak vládě ultrapravice přibližují – soudí Patrik Kingsley v komentáři pro deník Guardian.