Přijdou evropští muslimové a židé o maso?
Mezi náboženstvím a jídlem existují časté a hluboké souvislosti. Různé víry totiž přikazují nebo zakazují, co se s potravou má či nemá udělat. Nejznámější předpisy má židovská a muslimská kuchyně. A ta se může dostat do kuriozního konfliktu s legislativou Evropské unie.
Větší ochranu práv zvířat - takový je hlavní cíl nového zákona, který by podle některých organizací měl platit v celé Evropské unii. Vedlejším efektem však může být konflikt s evropskými muslimy a židy. Podle nové úpravy by totiž bylo povinné omračování zabíjených zvířat anebo podávání přípravků proti bolesti. To ovšem rituální předpisy obou zmíněných náboženství zakazují.
Aby bylo maso nábožensky správně připraveno, tedy halal pro muslimy a košer pro židy, musí být zvíře při vědomí zaříznuto jedním tahem nože a jeho tělo zbaveno krve. Není povoleno zvíře nejdříve nějakým způsobem omračovat anebo zabíjet jinak než nožem. Muslimští i židovští řezníci odmítají názor, že zabití pomocí přeříznutí tepny je kruté. Tlak krve u zabíjeného zvířete prý okamžitě poklesne, to ztratí vědomí a nemá čas upadnout do stresu. Mnohem krutějšímu zacházení prý bývají zvířata vystavena ve velkoprovozech na běžných jatkách, bez ohledu na to, jestli jsou zvířata nejdříve omráčena nebo ne.
Schválení přísnějšího evropského zákona by de facto postavilo mimo zákon náboženské zvyklosti desítek milionů lidí. Nová úprava by nejen zakazovala muslimské a židovské porážky, ale dokonce by zamezovala dovozu takto získaného masa z jiných zemí. Tak se ostatně zvířata porážela donedávna i v Evropě.
Dosavadní direktiva Evropské unie všeobecně předpokládala, že před porážkou budou zvířata omráčena, ale připouštěla výjimky právě z náboženských důvodů. Například německý soud vyhověl žalobě občana tureckého původu, a připustil, že předchozí zákaz nemůže porušit náboženské svobody, a muslimskou porážku povolil. Nejpřísnější členskou zemí zůstává Švédsko, které komerční porážku zvířat bez omráčení zcela zakazuje. Proti švédskému zákazu se zatím bez úspěchu spojily tamní muslimské a židovské organizace. Podle některých názorů nebyly tyto zákazy přijaty v první řadě pro ochranu zvířat, ale z důvodů politických, například kvůli xenofobii. Jiná, mnohem závažnější porušení práv zvířat nesouvisející s praktikami jinověrců totiž tamní politiky nechávala chladnými.
Nyní by tedy Evropa měla podle návrhu některých evropských politiků následovat švédského příkladu. Pak bychom mohli být svědky společných protestů evropských muslimů a židů.
