Příčina smrti: kytara a dlouhé vlasy

S největší pravděpodobností jen proto, že měl dlouhé vlasy a nesl kytaru. Zatím jde ale spíše jen o dohady a indicie. Sedmičlenná skupina studentů byla napadena o málo početnější bandou maskovaných útočníků, které se dosud nepodařilo vypátrat. Ostatní oběti, které vyvázly nanejvýš s lehkými zraněními, navíc nejsou příliš dobrými svědky. Útok byl nečekaný, rychlý, krátký a tragicky intenzivní.

Pachatelům kromě maskovaných tváří a bleskovosti pomohla snaha napadených bránit si vlastní hlavy, tváře a oči, díky čemu nestačili zachytit alespoň jakési pomocné znaky týkající se prvků oblečení, postav a podobně.

Způsob a okolnosti útoku ale napovídají, že by mohlo jít o skinheady nebo podobné pravicové extremisty, o kterých je poslední dobou slyšet až příliš často. Pokud tomu tak je, policie spoléhá na to, že se někdo z útočníků bude chtít dříve nebo později pochlubit před známými a kamarády a informace se dostane bezpečnostním orgánům. Což je až příliš slabé světélko, tím víc, že podle policie na místě činu pachatelé nezanechali prakticky žádné stopy a i v optimistickém případě jejich odhalení a dopadení nastane vážný problém jak je usvědčit. Navzdory středeční manifestaci, kde se na slovenské poměry velice vzácně sešlo několik tisíc lidí na stejné straně se státními a politickými činiteli, to tedy zatím vypadá spíš na povzbuzení útočníků v jejich víře ve vlastní beztrestnost.

Aktivisté slovenské iniciativy Lidé proti rasizmu tvrdí, že podle jejich poznatků vražda Daniela Tupého nebyla zdaleka prvním činem tohoto typu: poprvé ale obětí nebyl Rom. A proč vlastně? Bojůvky rasistů cestou z fotbalového stadionu ve slovenských městech, zejména v Bratislavě, nezřídka vyhledávají oběti útoků podle jakýchsi vnějších znaků, mezi které může patřit stejně tak barva kůže jako třeba jen oblečení nebo účes napovídající sympatie k punku, hippies nebo jiným alternativám a subkulturám, které jsou skinheadům trnem v oku. A proč se tentokrát útok neobešel jen zmlácením napadených? Aktivisté se domnívají, a policie tuto možnost nevyvrací, že mohlo jít o mstu za útok na ně samé, protože sice vzácně, ale objevují se prý už i levicoví extremisté, kteří zase útočí na skinheady. I když se stále pohybujeme v rovině dohadů, okolnosti zvyšují jejich míru pravděpodobnosti.

Zejména organizace s archaickým názvem Národná pospolitosť budí už několik měsíců pozornost veřejnosti shromážděními, na kterých účastníci budí strach nejen podivným národním zápalem, ale zejména uniformami, silně připomínajícími nechvalně známou Hlinkovu gardu z doby válečného slovenského štátu, která se zase střihem a barvou zhlédla a v černých uniformách SS. A to už je opravdu silný symbol. I když se ozvalo nesmělé odmítání ze strany veřejně činných a známých osobností, jejich hlas takřka vyrovnalo gesto bratislavského arcibiskupa, který si s vůdcem tohoto podivného spolku podal ruce a nezapomněl mu udělit požehnání. Ať mluvčí arcidiecéze vysvětluje toto gesto jakkoliv, třeba snahou navést malého vůdce na správnou cestu, na silně katolickém Slovensku vyznělo spíše jako podpora od jedné z nevyšších církevních autorit. Chabou útěchou je to, že skutečné autoritě se arcibiskup, podezřelý ze spolupráce s bývalou StB, netěší ani v části církevní hierarchie ani u mnoha oveček.

Návrh zakázat toto uskupení se objevil až teď, po tragické události z minulého týdne. A mimochodem: zmíněný vůdce není kluk z předměstí, ale profesor gymnázia, kde ho za jeho aktivity nečeká žádný postih, protože slovenské školství respektuje svobodu názoru.

Útoky méně teatrálních, ale tím důraznějších bojůvek také poslední dobou nabírají na síle, a policie je více-méně bezmocná. Není proto vyloučeno, že se opravdu objevují kontrabojůvky levicového zaměření, pomýleně přesvědčené o svém právu hájit spravedlnost svépomocí. Hrozbu takového vývoje nelze nazvat jinak než cestou do pekel. Předejít jí lze jen daleko razantnějším a promyšlenějším postupem státu. Snad ho k tomu konečně probudí smrt studenta, který se provinil zřejmě jen láskou k bigbítu.