Příbuzní a oblíbenci v dějinách

K mým oblíbencům v dějinách patří dr. Jiří Guth-Jarkovský. Většině lidí známý především jako autor katechismů společenského chování. Jeho aktivity však byly mnohem širší. Byl i ambiciózním spisovatelem, pečlivým redaktorem a editorem, pilným překladatelem, vášnivým cestovatelem a turistou, vtipným a osobitým publicistou, členem prvního Mezinárodního olympijského výboru, zakladatelem českého olympijského hnutí a předsedou Českého olympijského výboru, předsedou Klubu českých turistů, zaníceným propagátorem řady sportů (nebyl ovšem přívržencem ženské cyklistiky), ceremoniářem prezidenta Masaryka na Pražském hradě, sekretářem Řádu bílého lva. On sám se však cítil především pedagogem a své třicetileté pedagogické působení považoval ve svých pamětech za "léta štěstí". Dnes nese jeho jméno gymnázium v pražské Truhlářské ulici, na němž učil dlouhých 22 roků.

Jako středoškolský profesor byl moderním pedagogem značně nekonvenčních názorů, který se nebál propagovat ve školní tělesné výchově tzv. brutální sporty (box, zápas, rugby), protože rány při nich utržené nejsou smrtelné, nýbrž "vzdělávací". Říkal, že udělá-li student chybu při boxu, obdržená rána ho už přiměje, aby stejnou chybu neopakoval. Myšlenku "vzdělávacích ran" ještě podpořil odkazem na Angličany, kteří se právě při své zálibě v tělesných cvičeních naučili ranám nejen vyhýbat, ale bez zbytečných stesků a žalob je i přijímat a ve správný čas je také zasazovat. V této schopnosti spatřoval veškeré tajemství moci a převahy britského impéria ve světě.

V letech totality jsem o něm s jistou nadsázkou tvrdil (když mi nadřízení nechtěli povolit o Guthovi-Jarkovském přednášet), že se ve své době nejen zcela oficiálně přihlásil k Leninovi, ale že jeho odkaz i tvůrčím způsobem rozvinul. A dokumentoval jsem to tím, že zatímco všechny totalitní školy byly popsány Leninovým "Učit se, učit se, učit se", Guth-Jarkovský napsal, že "právě práce politická vyžaduje úsilné přípravy, vzdělání hlubokého a rozhledu širokého. Kdo chceš platně prospěti své vlasti jako politik, musíš se nejdříve učit, hodně učit, pak zase učit a po třetí zase učit. Politický nevzdělanec dovede jen bourat, nikoliv stavět". Přihlášení se k Leninovi a snahu nevyvyšovat se nad něho jsem dokumentoval právě oním "učit se". Guth-Jarkovský to sice řekl čtyřikrát, ve shodě s Leninem ale skromně zdůraznil ono "po třetí". A u gymnazijního profesora matematiky a fyziky se rozhodně nedalo předpokládat, že by neuměl počítat do tří!