Příběh pro masarykology

Podstatné však je, že Zdeněk Mahler v ničem nevybočil ze zavedeného českého pojetí Masaryka, jakožto muže s bezchybnými vlastnostmi Blanického rytíře. Snad aby tento obraz nebyl nějak narušen, nevznikla u nás ani po r.1989 dosud žádná kritická Masarykova biografie, která by se mohla srovnávat třeba s prací Zbyňka Zemana o Edvardu Benešovi, a to už 10 let existuje při Akademii věd Masarykův ústav, který zaměstnává téměř tucet masarykovských expertů.

Tím více nás musí zajímat, že v Paříži teď vyšla o Masarykovi více, než pětisetstránková kniha mladého francouzského historika Alaina Soubigoua, k níž napsal předmluvu současný Masarykův následovník na Pražském Hradě Václav Havel. O této knize pojednává ona druhá recenze Lidových novin, kterou napsal Petr Zídek. Už z titulku jeho článku je patrno, že Soubigouova kniha pojednává také o jednom českém tabu a to je o stycích T.G.Masaryka s ruským spisovatelem, ale také teroristou Borisem Savinkovem. Zde, abychom předešli jakýmkoli zkreslením, budeme ze Zídkovi recenze poněkud obšírněji citovat:

"Soubigou potvrzuje autenticitu dokumentu, uveřejněného již v 50. letech v propagandistickém sborníku Dokumenty o protilidové a protinárodní činnosti T.G.Masaryka, podle něhož předal Masaryk na počátku března 1918 velkou sumu peněz známému ruskému teroristovi Borisi Savinkovovi. Na Masarykově vlastním zápisu ze schůzky se Savinkovem se 2-krát objevuje slovo teror a suma 200.000 rublů, kterou mu slíbil opatřit. Savinkovova skupina, financovaná nejen Masarykem, ale také francouzskou vojenskou misí v Rusku přešla v následujících měsících do akce : v Petrohradě se jí podařilo zavraždit sovětského komisaře Volodarského a v Moskvě německého velvyslance Mirbacha. Atentát proti Leninovi, který provedla v srpnu r.1918 Fanny Kaplanová se však nezdařil a vůdce ruského proletariátu vyvázl s těžkými zraněními. Chtěl Masaryk zlikvidovat přímo Lenina?, ptá se Soubigou. Nikdo to do dnes nepotvrdil ani nevyvrátil, podle analýzy dokumentů se to zdá spíš pravděpodobné, ale v této aféře není žádný prostor pro skandál. Nejen, že by takový úspěšný atentát proti Leninovi naplnil strategické cíle spojenců a budoucího Československa, ale měl by v nejistém kontextu bolševického Ruska také morální aspekt. Masaryk promýšlel politické násilí až do krajnosti, až k fyzické likvidaci protivníka. Popírat tuto jeho schopnost znamená zbavit ho toho, co ho činí velikým."

Tady je konec citátu ze Zídkovy recenze v Lidových novinách. Jak patrno, Masaryk by svou eventuální účastí na Leninově zavraždění u Soubigoua cti netratil a Masaryk vícekrát označil Lenina jako člověka, který bezskrupulozně pohrdal lidskými životy v doktrinářském pojetí bolševické revoluce. Ostatně, když 30. srpna r.1918 ona Fanny Kaplanová Lenina skutečně postřelila, stalo se to shodou okolností po schůzi v továrně Michalson, kde podle historika Jana Slavíka Lenin zakončil svou řeč slovy: musíme všechno vrhnout na československou frontu, abychom zadávili veškerou tu bandu, kryjící se hesly svobody a rovnosti. Je pravděpodobné, že Masaryk o těchto Leninových postojích k našim legiím věděl už půl roku před tím, takže i z hlediska našeho osvobozeneckého boje by podpora teroristy Savinkova byla pochopitelná. Nicméně, jakkoli například ve věci Heydricha byla u nás nadšeně přijata věta z Drdovy Němé barikády, že z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem, na Lenina, snad s ohledem k tisícům jeho obdivovatelů i mezi naší inteligencí nebylo nikdy radno tuto poučku uplatňovat, takže i Masaryk v knize Světová revoluce odbývá setkání se Savinkovem v Moskvě pouze filozofickou a literární debatou.

V této souvislosti je třeba připomenout, že Masaryk se o Savinkova zajímal už dávno před tím, četl totiž jeho romány, psané pod pseudonymem V.Ropšin, v nichž se důsledně vracela teze, že pokud se jednou připustí, že zabití člověka není důsledně zapovězeno, musí se tolerovat i jako běžný způsob vyřizování věcí politických. Masaryk těmto úvahám mladého Savinkova, alias Ropšina věnoval celé desítky stránek už dávno před válkou ve své knize Rusko a Evropa. Lze tedy předpokládat, že jeho prvotní zájem o setkání s tímto mužem byl vskutku literární. Savinkov od něho peníze patrně žádal a Masaryk slovo teror ve svém záznamu skutečně uvedl, ovšem s otazníkem. Přímo v oné pomlouvačné komunistické knize z r.1953 čteme, že pokus o atentát na Lenina provedený Kaplanovou se Savinkovem nesouvisel. Jestliže se tedy nad Zídkovou recenzí v Lidových novinách objevuje půlstránková karikatura mrtvého Lenina s malou kartičkou v ruce - "éto dělo Masarika", pak jde o počin zcela zcestný. Jednak Lenin tomu atentátu nepodlehl a žil ještě šest let a jednak zatím není nikterak prokázáno spojení Kaplanové se Savinkovem a tudíž s Masarykovými penězi.

Poprask kolem této záležitosti u nás propukl až sedm měsíců po Leninově smrti v srpnu r.1924 . Tehdy byl Savinkov zatčen, ve třech dnech odsouzen k smrti a hned zase omilostněn na 10 let vězení. V rozsudku se výslovně praví, že Savinkov prostřednictvím generálního sekretáře ruské odbočky Československé národní rady Jiřího Klecandy obdržel 200.000 rublů na provádění teroristické činnosti, organizoval slídění za Leninem a jinými členy sovětské vlády za účelem spáchání teroristických aktů, které se mu však spáchat nepodařilo. Můžeme vzít jed na to, že kdyby se skrze Masarykovy peníze Leninovi nějak ublížilo, určitě by to uvedl sovětský tribunál i pozdější Masarykovy komunističtí pomlouvači u nás.

Zdá se tedy pravděpodobné, že pokud Alan Soubigou nemá nějaké tehdy neznámé dokumenty, asi se mýlí při spojování Masarykových peněz s atentátem na Lenina v srpnu 1918. I tak by tato kniha měla být přeložena do Češtiny, abychom nebyli odkázáni jen na její recenzi.

rse@rozhlas.cz