Přežije Topolánkův kabinet?

Tím spíš, že i v koaličních lavicích sedí lidé, kteří kabinet za každou cenu podporovat nemusí. Přesto všichni potenciální vládní kati musí zvážit, zda se jim vyplatí vzít na sebe zodpovědnost za poslání koaličního projektu ke dnu. Alespoň na veřejnosti se totiž zatím neobjevilo jasné řešení, co bude dál. A i když předsednictví Evropské unii může být považováno především za rutinní úřednický výkon, nebylo by nejlepší, kdyby právě v této době neměla Česká republika řádnou vládu. Do doby jmenování nové, by totiž musel fungovat Topolánkův kabinet v demisi.

Zároveň není příliš pravděpodobné, že by se země rychle dostala k předčasným volbám. Bez účelové změny ústavy by to bylo prakticky neschůdné. K ní může dojít pouze ve shodě se senátem a bylo by překvapením, kdyby s tímto řešením horní parlamentní komora souhlasila. Rovněž úvahy o úřednické vládě nejsou standardním a dlouhodobým řešením. Mimo jiné kvůli tomu, že takto složená vláda se stejně musí opírat o politickou podporu při prosazování jednotlivých vládních návrhů zákonů v parlamentu. Pokud by se měla ujmout na delší dobu správy země, umožnila by pouze politickým stranám rozjet dlouhou předvolební kampaň. V ní by se jen obtížně hledalo místo k prosazení smysluplných změn, typu důchodové reformy, které tato země z dlouhodobého hlediska potřebuje.

Zkrátka přiložit ruku k pádu vlády, není až tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. To samozřejmě neznamená, že by Topolánkův kabinet musel vydržet až do konce volebního období. A hlavně je téměř jisté, že takto složená vláda už těžko nabere energii pro pokračování reforem. Z tohoto úhlu pohledu není zase až tak důležité, zda kabinet hlasování o nedůvěře přežije či nikoli. Navíc se čím dál tím jasněji ukazuje, že nejde tak ani o další osud vlády, ale o hlavu premiéra Mirka Topolánka.

Atmosféra kolem krajských voleb totiž názorně ilustrovala, že někteří občanští demokraté jsou pro jeho pád ochotni obětovat i úspěch v těchto volbách. Jejich chování v kampani výrazně snižovalo šanci strany na úspěch. Patrně však tito občanští demokraté nepočítali s tím, že prohra bude nakonec tak katastrofální a že smete i lidi, kteří patří mezi jejich spojence. Mimochodem při pohledu na zisk preferenčních hlasů až na výjimky příliš nesedí teorie o mimořádně populárních hejtmanech, které potopil neschopný premiér. Zmiňovanými výjimkami jsou se ziskem nejvíce preferenčních hlasů v daném regionu jihočeský a severomoravský hejtman Zahradník a Tošenovský.

Rovněž hned po prohraných krajských volbách výroky některých občanských demokratů zkomplikovaly snahu uspět alespoň ve volbách senátních. Do dění v ODS se nepřímo zapojil rovněž prezident republiky Václav Klaus. I když si dal pozor, aby nikoho nejmenoval, z jeho slov bylo zřejmé, že hlavním viníkem drtivé porážky je Topolánek. Ten tak musí čelit silnému tlaku zevnitř strany a téměř k zázraku by se dala přirovnat možnost, že by premiér situaci zvládnul a zůstal dál předsedou ODS. Z toho vyplývá, že dříve nebo později kabinet stejně padne. Soudě podle zkušeností z minulosti by měla být pravděpodobnější varianta nejprve změny včele Občanské demokratické strany a potom i vlády.

Kdyby náhodou už zítra byla koaličnímu kabinetu přece jenom vyslovena nedůvěra, pak by to podle zákulisních spekulací nemusel být krok úplně do neznáma. Údajně by mohlo dojít k dohodě mezi Hradem, Jiřím Paroubkem a částí ODS reprezentovanou lidmi kolem Pavla Béma. Výsledkem by měl být vznik nového kabinetu, který by zemi dovedl k volbám. Zda řádným nebo předčasným, to by záleželo mimo jiné také na složení senátu po tomto víkendu. A čím hůř by v druhém kole senátních voleb občanští demokraté dopadli, tím pro tuto spekulaci lépe.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .