Přežije soustátí Srbsko a Černá hora letošní rok?

Jinak na území soustátí fungují dvě měny, v Srbsku dinár a v Černé hoře EURO. O nějakém jednotném celním nebo hospodářském prostoru lze jen těžko hovořit. Jako v podstatě dva samostatné subjekty bere Srbsko a Černou horu v posledních měsících i Evropská unie, Interpol, Světová obchodní organizace a další instituce.

O oddělení od Srbska usiluje současné černohorské vedení už několik let. Tamní politická scéna je rozdělena na většinové stoupence samostatnosti, nicméně pro zachování společného státu je stále ještě více než třetina lidí. Referendum už mělo proběhnout před 3 roky, nicméně Evropská unie ho tehdejšímu prezidentovi Džukanovičovi rozmluvila. Stoupenci nezávislosti také argumentují tím, že Srbsko komplikuje svým dosavadním liknavým postojem k vydávání svých občanů soudnímu tribunálu v Haagu přibližování Evropské unii i Černé hoře, na jejímž území se, pokud vůbec, zdržuje jen mizivé procento hledaných osob.

Na udržení Černé hory v jednom soustátí už postupně začínají rezignovat i srbští politici. Jeden příklad za všechny. Prezident Boris Tadič nedávno prohlásil, že věčné hádky o společném státě s Černou horou jen zpomalují tempo přibližování země do Evropské unie, což je nyní hlavním dlouhodobým cílem Srbska.

Bělehradu a Podgorici dává Brusel najevo, že nebude mít nic proti změnám současných regulí státního svazku obou zemí, pokud s nimi vysloví souhlas všechny tři parlamenty. Otázkou je, zda ten celostátní bude po vypršení mandátu poslanců ještě právně existovat. O to nyní vedou spor tamní právníci. O vypsání nových voleb do parlamentu se sice mluví, ale oběma stranám jakoby chyběl dostatek vůle.

O víkendu proběhlo za účasti černohorského premiéra Mila Džukanoviče v Bělehradě shromáždění pod názvem Budoucnost vztahů Srbska a Černé hory. Milo Džukanovič znovu navrhl vytvoření jakého společenství dvou nezávislých mezinárodně uznaných států, inspirujíc se SNS, které dodnes sdružuje 12 z 15ti postsovětských republik, s výjimkou Pobaltí. Džukanovič se domnívá, že Černá hora potřebuje vlastní zastoupení v řadě institucí, aby mohla bojovat za svá specifika. Pokud si někteří z vás vzpomenou v souvislosti s tím na někdejší mečiarovská "slovenské špecifiká", nejsou daleko od pravdy. I sám premiér Džukanovič se ve svých vystoupeních často odkazuje na nakonec klidné rozdělení bývalého Československa na dva samostatné státy, které jsou dnes už členy jak Evropské unie, tak i Severoatlantické aliance.

Nově navrhované společenství by nemělo mít volené orgány, ale pouze instituce, do kterých by vlády, nebo parlamenty delegovaly své zástupce. Mělo by jít především o otázky obrany a vzájemné pomoci v průběhu rozhovorů s Evropskou unií.

Jenže právě v této otázce spolu Bělehrad a Podgorica spíše nespolupracují a názorů, které odmítají i ty nejmenší známky čehokoli společného stále přibývá. Objevují se i komentáře typu, že by společná obrana a hlavně vojsko byly posledním totalitárním základem uměle udržovaného soustátí, které už od března nebude mít legálně existující parlament.

Na nových volbách do parlamentu nemá nikdo dostatečný zájem a s prodloužením mandátu dosavadním poslancům zase nepočítá současná podoba smlouvy mezi Srbskem a Černou horou.

Podle některých informací sice stále probíhají konsultace o možných volbách do společného parlamentu, nicméně Černá hora požaduje, aby taková akce proběhla současně s volbami do obou republikových parlamentů a ještě před nimi referendum o nezávislosti. Pokud by se pro tuto alternativu občané Černé hory rozhodli, neměly by volby do celostátního parlamentu potom vůbec smysl.

Odpůrci rozpadu varují. Konec společného státu by mohl být ohrožením stability, zejména proto, že by pro svou samostatnost mohlo začít s odkazem na nový vývoj vztahů mezi Srbskem a Černou horou konat ještě víc i Kosovo, kde albánská většina nijak neskrývá své ambice odtrhnout se od Srbska, i když je jeho součástí už dávno jen na papíře.

Podle všeho se zdá, že na udržování srbsko černohorského soustátí za každou cenu nemá velký zájem ani Evropská unie. Na vypsání voleb nijak netlačí a do Bělehradu a Podgorice vzkazuje- vše záleží na dohodě tří parlamentů. Mnozí už se smířili s faktem, že společný stát už vlastně neexistuje a že bude trvat jen několik měsíců, než o tomto faktu všichni začnou oficiálně mluvit jako o hotové věci. I když současní diplomaté Srbska a Černé hory by takovou možnost asi rezolutně odmítli.