Prezidentský duel

Na rozdíl od první volby ovšem ta dnešní nemá favorita. Hlasovat se totiž podle všeho opět bude tajně a tajná volba je ošidná. Svádí k taktizování. K taktizování samozřejmě patří i kalkulace, jak asi budou taktizovat druzí. Protože se to ale neví, paradoxně hrozí, že k překvapení účastníků taktické bitvy bude neúmyslně zvolen kandidát, který hlasy ve skutečnosti nedostal proto, že ho zákonodárci chtějí na Hradě, nýbrž proto, aby byl znemožněn protikandidát. Jestliže poslanci mimo mikrofon přiznávají, že se nemohou dopočítat, kolik kdo při taktickém hlasování získá hlasů, pak zřejmě nejtaktičtěji učiní, když od taktizování upustí.

Ale pozor: I rozhodnutí volit podle nejlepšího svědomí je třeba svědomitě utajit. Představme si, že se tak stane a aktéři prezidentské volby nepředpojatě přihlédnou u prezidentských kandidátů k jejich politické orientaci a osobnostním předpokladům, zohlední jejich mezinárodní reputaci a oblibu u občanů: Pravděpodobnost, že zůstaneme opět bez prezidenta se při tomto postupu blíží jistotě. Volit hlavu státu není žádná legrace a při stávajícím rozložení politických sil v parlamentu není od politiků ODS a ČSSD zcela fér, že své bývalé předsedy ženou do bratrovražedného souboje, který sotva může mít vítěze. Pokud ovšem nevidí jiné úctyhodné kandidáty, pak pochopitelně nezbývá, než opakovat duely Klause a Zemana tak dlouho, až moudřejší ustoupí. Ostatně proč ne?