Prezidentské střídání v Jižní Koreji

Škoda, že severokorejský vůdce Kim Čong-il nemá tolik smyslu pro černý humor, jako citu pro načasovaní vyzývavých gest. Jinak by totiž raketu krátkého doletu, která dopadla do mezinárodních vod východně od pobřeží jižní Koreje, musel nechat opatřit nápisem: "Vše nejlepší Ro Mu-hjonovi k nástupu do funkce prezidenta." Ačkoli šéf americké diplomacie Colin Powell označil test rakety za vcelku nevinné a předvídatelné gesto, Severní Koreji se přece jen podařilo svérázným způsobem o několik hodin přestihnout zhruba dvě stovky zahraničních hostí, kteří se v Soulu účastnili inaugurační ceremonie nového jihokorejského prezidenta.

Tím je vítěz prosincových voleb, šestapadesátiletý právník Ro Mu-hjon, který v úterý v nejvyšší funkci na příštích pět let vystřídal nositele Nobelovy ceny míru a advokáta postupného sbližování obou korejských států Kim Te-džunga. Názory obou politiků na vnitrokorejský dialog jsou velmi podobné. V jiných ohledech je však změna na nejvyšším postu považována za přelomovou. Poprvé v historii nemá Jižní Korea prezidenta, jehož postoje by bylo možné označit za výrazně proamerické. A poprvé není v čele země politik, který - stejně jako už celé dvě třetiny Jihokorejců - de facto nepamatuje období korejské války z počátku padesátých let.

To vše v době, kdy pět desítek let staré partnerství mezi Spojenými státy a Jižní Koreu neprožívá zrovna nejštastnější období. Zejména mezi mladší jihokorejskou generací sílí protiamerické nálady živené pocitem údajně nevyrovnaného charakteru partnerství se Spojenými státy a především frustrací z pokračující přítomnosti zhruba 37 tisíc amerických vojáků v Jižní Koreji. Hlavním smyslem vojenské angažovanosti Spojených států na území Jižní Koreje je přitom zabránit případnému útoku Severní Koreje a to nejen vůči Jižní Koreji, ale v širším regionálním kontextu také proti Japonsku.

Pevnost tradičního bezpečnostního trojúhelníku Spojené státy-Japonsko-Jižní Korea podrobuje zejména v posledních měsících náročné zkoušce chování severokorejského komunistického režimu. Zatímco ve vztahu k Jižní Koreji dává Pchjongjang najevo zájem o pokračování dialogu - odstartovaného před necelými třemi lety historickým summitem mezi oběma korejskými státy - vůči Spojeným státům a v menší míře také vůči Japonsku se Severní Korea chová konfrontačně. Z minulosti dobře známou metodou jaderného vydírání se severokorejský režim snaží vynutit bilaterální jednání se Spojenými státy s cílem získat hospodářskou pomoc a bezpečnostní záruky.

V této situaci byla proto s napětím očekávána první oficiální vyjádření nového jihokorejského prezidenta i stanoviska Spojených států prezentována v Soulu ministrem zahraničí Colinem Powellem. Ro podle očekávání potvrdil, že hodlá pokračovat v dialogu se Severní Koreou a zároveň vyjádřil obavy nad údajnou tvrdou rétorikou Spojených států vůči Pchjongjangu. Nový jihokorejský prezident ale zároveň podpořil stanovisko Spojených států, že krize vyvolaná Severní Koreu musí být řešena na multilaterální bázi. Přijal rovněž ujištění Colina Powella, že Spojené státy nemají v úmyslu proti Severní Koreji vojensky zasáhnout.

Šéf americké diplomacie kromě toho využil svůj pobyt v jihokorejské metropoli k představení rozsahu potravinové pomoci Spojených států Severní Koreji. Pomoc bude bez ohledu na napětí panující mezi oběma státy pokračovat i nadále, i když v o třetinu nižším objemu, než doposud. Spojené státy plánují letos Severní Koreji poskytnout celkem 100 tisíc tun potravin. Zatímco prvních 40 tisíc tun severokorejský režim obdrží bez jakýchkoli podmínek, poskytnutí zbývajících dodávek je vázáno na přísné kontroly rozdělování potravinové pomoci potřebným.

O tom, jak se budou vztahy mezi Washingtonem a Soulem po nástupu nového jihokorejského prezidenta vyvíjet více napoví až první konkrétní politická rozhodnutí nové hlavy státu. Jisté je, že opozicí kontrolovaný parlament bude zejména na mezinárodní scéně nezkušenému prezidentovi - který kupříkladu nikdy nenavštívil Spojené státy - šlapat hodně na paty. Poslanci ostatně Ro Mu-hjonovi znepříjemnili už první dny ve funkci. Odložili totiž hlasování o osobě nového premiéra.

Důvodem nebylo nic menšího než spor o ustavení parlamentní vyšetřovací komise v hodně zajímavé kauze. Existuje podezření, že dveře k už zmíněnému historickému summitu mezi oběma korejskými státy z roku 2000 pomohla otevřít pomoc v hodnotě několika set milionů dolarů, kterou jihokorejská vláda Severní Koreji poskytla s diskrétností pomíjející běžné procedury demokratické kontroly.