Prezidentská volba jako symbol

Odchodem prezidenta Václava Havla z funkce symbolicky a definitivně skončí transformační fáze české společnosti, která byla charakteristická základními systémovými změnami. Ty jsou v zásadě dokončeny a Českou republiku vbrzku čeká zkouška dospělosti při integraci do evropských struktur, tedy mezi vyspělé státy.

Na svou maturitu se Česká republika připravuje intenzivně, ale zároveň je jasné, že v mnoha směrech zaostává. A je jen příznačné, že si příliš neumí odpovědět ani na otázku, kdo budu příštím prezidentem.

Jeho funkce je totiž tradičně v české společnosti brána trochu jinak než ostatní funkce. I v dobách totality získal komunista, vyslaný rodnou stranou do této funkce, jistou větší vážnost než měli ostatní soudruzi. Dělničtí prezidenti nicméně zrovna nepatří do galerie vážených prezidentských osobností.

O něco lépe jsou na tom prezidenti zvolení v dobách omezené demokracie. Protektorátní prezident Hácha i národněfrontovní Beneš ve svém poválečném období se ale také vlivem historických událostí nestaly vzory prezidentských ctností.

V české historii se tedy zatím objevili jen dvě osobnosti, za které není nutné se stydět, zakladatel moderní české státnosti Tomáš Masaryk a přední osobnost boje proti komunistické totalitě Václav Havel. To není zase tak mnoho, aby nadcházející výměna přece jen neznamenala možnost určitého psychologického šoku pro českou veřejnost.

Vše nasvědčuje tomu, že prezident, vzešlý z příštích voleb, se bude odlišovat od Václava Havla v mnoha směrech. Předně nepřijde do úřadu vlivem nějakého historického zvratu a bude asi přece jen spojen s nějakou konkrétní politickou stranou. Václav Havel také ne vždy byl nadstranický, ale své politické sympatie získával postupně a přece jen potlačoval.

A je téměř s jistotou možné předpovědět, že funkce prezidenta se stane předmětem politických výměn. Na nich v zásadě není nic špatného, o tom politika je, avšak v případě prezidentské funkce je to trochu na pováženou. Nezdá se ale, že by se s tím dalo něco dělat. Ostatně příklad máme ze Slovenska, kde taktéž panovaly jisté rozpaky nad osobou vůbec prvního demokratického slovenského prezidenta, které se tamní politická reprezentace odhodlala řešit zavedením přímé volby prezidenta, stejně jak se o to některé síly pokoušejí v České republice.

Přesto se ale jeho funkce stala předmětem povolebního vyjednávání a mateřská strana současného slovenského prezidenta za ni obětovala jedno ministerské křeslo. Docela dobrá cena. Český volič bude jistě zvědavý, jakou cenu bude mít pro politického strany funkce českého prezidenta. Mohl by se jich na to už pomalu začít ptát.

Každá ze zvažovaných variant má své klady a zápory. Je určitě pravděpodobné, že v případě úspěchu tradiční dvojice stran ODS a ČSSD, která se stala zase o mnoho pravděpodobnější po rozpadu čtyřkoalice, může být prezidentský úřad svěřen jejich hlavním osobnostem - předsedovi Václav Klausovi nebo expředsedovi Miloši Zemanovi. Bylo by to logické, avšak neodpovídající tradici českého prezidentského úřadu. Nejde jen o to, že oba jsou kovanými straníky, ale především, oba jsou osobnostmi nepříliš konsensuálními, českou společnost nesjednocují, ale spíše rozdělují v míře až patologické.

Jenže pak už zbývá pouze kandidát bývalé čtyřkoalice Petr Pithart, u kterého je jeho tradiční nevýraznost v tomto případě spíše kladem. Přesto ale zůstává dále velmi nepřijatelným pro ODS, takže vlastně také není politikem konsensuálním.

Nejlépe by na tom byl jeden z kandidátů ČSSD, nestraník, bývalý ministr spravedlnosti a nyní veřejný ochránce práv Otakar Motejl. Pravda je, že jde o miláčka médií i politických stran, byť by se v jeho kariéře soudce i ministra taktéž nalezla kontroverzní témata. Například za dodnes ne zcela funkční soudní systém je jako dlouholetý předseda Nejvyššího soudu odpovědný právě on a najde se jen málo těch, kteří mu to připomenou.

Není to nejdůležitější otázka, kdo se stane prezidentem. Ale ať to bude kdokoliv, stane se symbolem nové etapy vývoje České republiky. A symboly nejsou zase tak nedůležité.

ČRo 6 / RSE

6. února 2002

Napište nám: rse@cro.cz