Prezident proti smlouvě i jejímu tvůrci?

Smlouva by měla především upravit postavení římsko-katolické a řecko-katolické církve v zemi, a Klaus jí podrobil dosti silné kritice. Jak uvedla koncem minulého týdne ČTK, prezident v dopise mimo jiné říká, že některé odstavce jsou mylné, nepatřičné nebo zbytečné. Část, ve které je řeč o tom, že bude ČR usilovat o co nejrychlejší dořešení otázek týkajících se majetku církví přijatelné pro obě strany, neměla prý být ve smlouvě vůbec a nadto je "neúnosně slibující". Návrh podle prezidenta obsahuje jen jednostranný výčet toho, co česká strana Vatikánu poskytuje, nic přitom nežádá, ani nedostává. Není správné prý ani to, aby preambule říkala, že: "vycházíme ze staleté tradice společných dějin českého státu a katolické církve". Prezident dále míní, že je absurdní v dohodě napsat: smluvní vztahy shodují, že je v ČR respektována náboženská svoboda. "To implikuje, že má Svatý stolec jakési výsadní právo posuzovat míru náboženské svobody v naší svrchované zemi," stojí doslova v dopise. Václav Klaus má dále výhrady k části o zřizování církevních právnických osob, má výhrady k vojenské službě, podpoře hromadných sdělovacích prostředků anebo vysokých škol. Jakýmsi završením zamítavého listu je pak prezidentova nabídka, že je ochoten osobně problém konzultovat a žádost o sdělení, zda mohou být zahájena nová jednání s Vatikánem. A konečně píše: "Pokud by tomu tak nebylo, zvažoval bych možnost převést pravomoc vyjednávání na jinou instituci." To by se docela dobře dalo interpretovat jako výraz nevelké důvěry v ministrovu schopnost dotáhnout česko-vatikánskou smlouvu do nějakého kompromisního tvaru. Slabší náturu v křesle šéfa české diplomacie by to mohlo přinejmenším znervóznit. Cyril Svoboda pak může mít pocit, že mnohem víc než o smlouvu, jde o něho samotného. Je přece známo, že mezi hlavou státu a ministrem došlo k ostřejší výměně názorů v rámci loňského athénském summitu EU, kde zástupci přistupujících zemí slavnostně podepisovali příslušné dokumenty a rovněž víme o dlouhodobě nepříliš vřelých vtazích obou mužů. Vytažení vatikánské smlouvy na světlo pak přichází několik měsíců po té, co Svoboda prohrál v souboji o předsednické křeslo strany lidové s Miroslavem Kalouskem, proti němuž v minulých letech několikrát ostře vystoupil a připojil se k hlasům, upozorňující na to, že Kalouskova někdejší éra coby náměstka ministra obrany byla lemována řadou divných tendrů a podezřeních z korupce. Kalousek je přitom znám blízkostí postojů v řadě otázek řadě k předákům ODS, což se o Svobodovi určitě říci nedá. A Klaus je přece čestným předsedou občanských demokratů. Ti už přemýšlejí s kým utvořit příští vládu a tedy možná i o tom, kdo sedí ve vedení lidovců. Svobodova pozice je nyní značně oslabená. Do blížícího se slavnostního vstupu ČR do EU asi nikdo nemíní střídat šéfa resortu zahraničí, to by na mezinárodní scéně působilo neseriózně. A pak už by poražený předseda strany o významný post mohl přijít dost snadno. Takže případná ministrova paranoia by měla opravdu z čeho vykvétat. Možná, že Svoboda není přímo ohrožen, ale ze strany prezidentské kanceláře jde o předem úspěšný tah. Značná část veřejnosti se dívá na Vatikán a katolickou církev s nedůvěrou přímo historickou, vycházející z reformační tradice. Té se ve druhé polovině dvacátého století obratně zmocnili komunisté, kteří Jana Husa a jeho bojovné následovníky proměnili téměř v jakési proto-socialisty, což kupodivu v mysli části národa přetrvává bez ohledu na pád komunismu. Táž část veřejnosti také nechová v lásce stranu lidovou, podle ní prodlouženou ruku kdysi vlivného kléru a samozřejmě Svatého stolce. Pokud hlava státu, dlouhodobě hovořící o národních zájmech ve vztahu k Evropské unii, vyjadřuje nyní úmysl osobně se angažovat do jednání o česko-vatikánské smlouvě a naznačuje, že příslušník lidovců připravil kontrakt výhodnější pro druhou stranu, nemůže s tím nemít u poměrně velkého počtu občanů úspěch. Zvlášť když v dopise ministrovi dodává, že kritizované pasáže dohody nenašel o podobných smluv, jež Vatikán uzavřel s jinými postkomunistickými zeměmi - například Slovinskem. Z toho, co zatím vyplulo na povrch, nadto není jasné, jak se na veřejnost dostaly části prezidentova listu. Zato víme, že jakmile se tak stalo, prezidentská kancelář celý text dala na své internetové stránky "aby se předešlo dohadům". Předpokládejme ovšem, že nic není tak horké, jak to vypadá. Václav Klaus má coby hlava státu přirozenou starost o to, aby mezistátní smlouvy byly vyvážené. Protože podle Svobody je návrh maximem možného, co šlo s Vatikánem dojednat, chce hlava státu další kolo rokování a nabízí dokonce své služby. Načasování kauzy nemá ani v nejmenším co dělat s nedávnou Kalouskovou návštěvou na Hradě a prezidentovi, ani druhdy jím založené ODS nezáleží na tom, kdo a jak vysoko sedí v lidové straně. A že někdo pasáže dopisu vypustil takříkajíc "ven"? To se přece v indiskrétní české politice tu a tam stává. Nezvyklý případ je pouze souhrou dobrých úmyslů a náhod. Nemusí být na něm nic, proč by se měl Cyril Svoboda znepokojovat, či dokonce vidět za ním nějaké utajené úmysly a cíle. I když, jak říká Woody Allen: "To, že máte od odborníkem stanovenou diagnózu paranoie, ještě automaticky neznamená, že po vás nejdou."