Převtělení dinosaura z Libye
Diktátoři to mají v posledních letech čím dál horší. Kde jsou ty časy, kdy si nerušeně kuli pikle a nikdo je nerušil, neboť za studené války byla pozornost soustředěna na zápas titánů. Pád komunistické ideologie a rozpad sovětského bloku ovšem uvalil na jejich bedra nečekané těžkosti. Jejich pikle se dnes týkají už jenom dinosauří otázky, jak přežít změny klimatu? A odpověď se hledá čím dál hůř.
Když se na podíváme na věc očima demokratického světa, je to v zásadě dobrá zpráva. Neměla by ale vést k letargii. Vyhynutí tohoto dinosauřího druhu je třeba naopak intenzivně napomáhat, aby se nezačal zase rozmáhat. Ale jak? Jedním z příkladů je samovládce z Libye Muammar Kaddáfí, k jehož částečné nápravě došlo právě nyní.
Spojené státy se totiž (po delším váhání) rozhodly škrtnout plukovníkovu zemi z teroristické listiny. Libye tam přitom ještě nedávno zaujímala jedno z předních míst. Bylo to v časech, kdy plukovník Kaddáfí hostil teroristy ze všech možných koutů světa. To je ale, jak se zdá, definitivně pryč. Bývalý sponzor terorismu nejenom že se vzdal zbrojních programů - zbytku svých kumpánů posílá navíc důležitý vzkaz: měli byste následovat můj příklad.
Co vlastně vedlo hříšníka k nečekanému obrácení? Odpověď je poměrně složitá a sahá do nedávné minulosti. Obratníky, ve kterých nabraly věci nový směr, byly dva: teroristické útoky z 11.září 2001 a svržení iráckého kolegy Saddáma Husajna. Podstatnou úlohu ale sehrálo i to, že Kaddáfího synové žijí v západní Evropě. V klíčových momentech se jeden věnoval fotbalu v italské lize, druhý studiím v Londýně.
Právě tento syn stojí za pozornost, protože je hlavním trumfem svého otce, pokud by se měla v Libyi vytvořit dynastie po vzoru Sýrie nebo Severní Koreje, kde přešel prezidentský (nebo vůdcovský) úřad z otce na syna. Kaddáfího dědic se jmenuje Saíf al-Islám, je mu 34 let a na margo klíčových momentů říká, že se Libye ze dne na den ocitla v jiném světě. Jeho otec prý pochopil, že se musí vyrovnat s novou realitou.
Neoficiální informace jdou ještě dál. Plukovník prý sledoval s naprostým zděšením válku v Iráku a tristní osud Saddáma Husajna. Na pokraji nervového zhroucení prý telefonoval italskému premiérovi Berlusconimu. Podle nejmenovaného diplomata byl přesvědčen, že dalším cílem bude on. V rozhovoru s Berlusconim údajně zazněla jeho věta: "řekněte jim, že udělám, co chtějí". K definitivnímu rozhodnutí pak měla přispět plukovníkova žena Sajífa ve chvíli, kdy byli v iráckém Mosúlu oba Husajnovi synové, Udaj a Kusaj, doslova rozstříleni na kusy. Sajífa prý naléhala na Kaddáfího, aby se postaral o to, že jejich synové nebudou mít stejný osud.
Jisté je, že pár měsíců potom, 19.prosince 2003, oznámil Muammar Kaddáfí do světa, že se vzdává zbrojních programů a jeho země nastupuje novou cestu. Pro demokratické země to bylo příjemné překvapení, nicméně nad temnou minulostí hříšníka jeho kalibru se nedají jen tak zavřít oči. Byl to přece on, kdo stál v pozadí bombového útoku na letadlo společnosti PanAm nad skotským Lockerbie na Vánoce 1988. Byl to on, kdo inicioval mnoho podobných zločinů.
Přes intenzivní diplomacii a spolupráci tajných služeb si tedy musel plukovník na milost pro svou zemi ještě počkat. Za každou oběť z letadla nad Lockerbie musel vyplatit pozůstalým 10 miliónů dolarů. Do své země musel opakovaně pozvat inspektory, kteří kompletně zmapovali jeho zbrojní programy. Kromě toho (mimo pozornost médií) už dávno probíhala spolupráce tajných služeb, jež přispěla například k identifikaci Usámy bin Ládina a islámského Talibanu jako strůjců teroristických útoků na Spojené státy.
Možná by Kaddáfí čekal ještě dlouho, nebýt napětí s Íránem. Evropané dělají poslední pokusy přimět tamní islamisty k tomu, aby se vzdali obohacování uranu - a Washington musel jejich iniciativu nějak podpořit. Teherán by přece mohl poukazovat na to, že Libye se zbraní vzdala, a nakonec z toho stejně nic nemá. Mimo to vyvíjeli na Bílý dům silný tlak domácí lobbyisté ropných společností, jež chtějí (a doposud nemohly) investovat právě v Libyi. Mimochodem, v kurzu je dnes každá země, která má ropu a neleží na Blízkém východě.
Plukovník se tedy dočkal diplomatické rehabilitace. Úplné odpuštění hříchů to ale není. A že by někdo zapomněl na jeho minulost, o tom nemůže být ani řeč. Stal se ale jenom příkladem toho, že převtělení dinosaura v novou (v zásadě přijatelnou) formu bytí je možné.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.