Přemysl Čech: Symbol jménem trabant

4. říjen 2014

První auto, které jsem začal řídit, byl tátův trabant. Svým způsobem to bylo ďábelské auto. Pod bakelitovou (přesněji duroplastovou) kapotou vyzývavě brumlal dvoutaktní, vzduchem chlazený dvouválec o výkonu celých 26 koní.

Řadicí páka se obsluhovala podobně jako u traktoru a pokud jsem se snažil aspoň trošku frajeřit před děvčaty za volantem, u pumpy už to nešlo vůbec. Před tankováním se musela otevřít přední haubna, potom nádrž, ve které se zjišťoval stav paliva jakýmsi umělohmotným pravítkem. Potom se mohla obsluha požádat o natankování směsi benzínu s olejem.

Pokud nebyla pumpa vybavena mixovacím stojanem, nastal ponižující rituál, kdy se benzín načerpal do konve, přidal olej, vše se promíchalo a teprve potom vlilo do nádrže. Tady šla veškerá frajeřina stranou. Kromě toho, že trabant opravdu jezdil, se pro mě stal ještě symbolem. Symbolem toho, že v blízké zemi se mají lidé hůř než my, protože u nás se přece vyráběly škodovky, které s přehledem strčily trabanty do kapsy.

Čtěte také

Pak se psal rok 1989. V Praze začal Palachův týden a na pražské západoněmecké velvyslanectví se v tichosti uchýlila první šestice východních Němců toužících po cestě na Západ. Možná to tehdy ještě nebylo úplně zřejmé, ale těmito kroky začala v obou zemích neodvratná demontáž socialistického zřízení.

V květnu maďarská vláda odstranila zátarasy na hranicích s Rakouskem a do Maďarska okamžitě zamířily kolony trabantů z NDR. Tamní vláda zareagovala zavedením vízové povinnosti pro cesty do Maďarska, ale vůle obyvatel NDR žít jinde, už byla příliš velká.

Útěk východních němců z NDR přes Velvyslanectví NSR v Praze na západ

Odhodlaní endéráci se upnuli na zastupitelské úřady SRN v Praze a Varšavě. 19. srpna bylo na té pražské už 120 občanů NDR, o čtyři dny později musela být uzavřena a jejich příliv stále sílil – koncem září se jich na ambasádě mačkalo na čtyři tisíce. Rozuzlení neřešitelné situace přišlo 30. září, kdy západoněmecký ministr zahraničí pronesl onu slavnou větu: „Dnes vám bude umožněno vycestovat do Spolkové republiky“! A večer se tak skutečně stalo.

Ale už 2. října táboří v areálu ambasády dalších víc než 1.600 východních Němců a druhý den NDR zastavuje bezvízové výjezdy svých občanů do Československa. Pozdě. Den na to se před západoněmeckou ambasádou v Praze tísní dalších asi 5.000 občanů NDR a 4. října míří další vlaky na Západ.

Čtěte také

Třetí vlna uprchlíků z NDR míří na Malou Stranu po prvním listopadu, kdy NDR neomezené cesty k nám zase povoluje a situace s hotelem jménem „Ambasáda“ se opakuje potřetí. Celkem se odhaduje, že trasu NDR – ambasáda – NSR absolvovalo na 15.000 občanů NDR. Další odcházejí už přes uvolněné československé hranice – za první týden 60.000 - a 9. listopadu se jako jediná možnost otevírají i hranice mezi východním a západním Německem.

V Praze zůstaly po uprchlících tisíce především trabantů a wartburgů. Jen k 9. říjnu jich Veřejná bezpečnost evidovala 1.525, další přibyly v příštích dnech, další zrekvírovali nebo výhodně koupili čeští řidiči.

Prahu zaplavily stovky trabantů

Nevím o tom, že by značky jako třeba mercedes, ford nebo škoda měly svoji sochu – trabant ji má. Stojí v zahradě německého velvyslanectví na Malé Straně a jejím autorem je David Černý. Je to socha auta, které bylo nedokonalé tak jako režim, který reprezentovalo.

Ale trabant znamená taky něco jako souputník a v tomto případě – doslova – východoněmečtí řidiči dojeli svými trabanty za svobodou a ještě tím ukázali cestu i nám. Trabant se tehdy stal symbolem svobody a sedmnáctý listopad mohl začít.

Přemysl Čech vám přeje vlídný den!

autor: Přemysl Čech
Spustit audio