Premiér pomáhá právnímu bezvědomí

Vzhledem k významu podobných usnesení je to úplně jedno. Existence opoziční smlouvy totiž dává Zemanovu kabinetu jistotu, že je prakticky neodvolatelný. Může tedy vládnout podle svých představ a neohlížet se na mínění ostatních.

Také občanům je celkem lhostejné, zda poslanci přijmou prohlášení o prospěšnosti konkrétní vlády. Zajímá je hlavně to, jak se jim plete do života. Tedy, zda se kabinet dostatečně stará o věci, o které má. A zda naopak nestrká nos do záležitostí, které by si měli vyřídit občané sami, ať už jako individuality nebo jako součást nějakého samosprávného celku.

Takže odhlédnuto od různých statistických čísel o vývoji hrubého domácího produktu, o inflaci či vývoji nezaměstnanosti, nemají občané ani po dvou letech práce Zemanova kabinetu příliš důvodů ke spokojenosti. Na obranu sociálně demokratické vlády nutno dodat, že podobné pocity mohli sdílet prakticky za všech vlád.

Stát de facto neplní některé svoje základní funkce a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by mohlo dojít k zásadní změně. V každé civilizované společnosti by mělo například platit, že dokáže zajistit dodržování zákonů. To však v podmínkách České republiky neexistuje. Vynutitelnost práva je stále prakticky nulová.

Stále ještě se vyplatí nesplácet dluhy, vyhýbat se soudnímu řízení a nedodržovat všechny možné závazky. Člověk žijící dlouho v morálním marasmu české kotliny už to bere jako součást běžného života. Jedinec, který má možnost konfrontace s civilizovaným světem, je naopak zděšen.

Z mnoha příkladů lze připomenout rozčarování otce hokejové hvězdy Jaromíra Jágra. Hráči Pittsburghu zhruba před rokem vyhrožovali určití lidé násilím, pokud jim nezaplatí vysokou částku peněz. Policie je dopadla. A i když je to už několik měsíců, nebyl tento případ soudně projednán. Obžalovaní jsou na svobodě a vyhýbají se líčení. Střídavě se omlouvají kvůli nemoci. Soudce nad tím krčí bezmocně rameny a tvrdí, že s tím nemůže nic dělat.

Zděšený Jágr starší tvrdí, že jeho syn měl pravdu, když mu tvrdil, že čekat na spravedlnost v České republice nemá cenu. „Je to hrozné. Kdyby se něco podobného stalo ve Spojených státech byl by pachatel do týdne maximálně čtrnácti dnů odsouzen,“ nechal se slyšet Jágr starší.

Podobných a samozřejmě ještě více do očí bijících případů existují stovky, možná i tisíce. Ti, kteří se pravomocného rozsudku dočkali, mají zase smůlu, že jeho naplnění si těžko vynutí. V zemi, kde rozhodnutími soudu pohrdá sám premiér, se tomu nelze divit. Takže Česká republika se momentálně nachází ve stadiu právního bezvědomí, ze kterého jí nepomohou ani sebelepší ekonomická čísla. Pokud mají být totiž trvale příznivá, potřebuje k tomu ekonomika také vynutitelnost práva.

Bez ní by mohl ze země rychle vycouvat zahraniční kapitál, který do republiky v poslední době masově proudí. Bez ní budou i nadále ke krachu odsouzeni poctiví podnikatelé, kteří se nedomohou svých peněz.

Bez ní bude mít Česká republika v civilizovaném světě pověst divokého východu. Bez ní se nerozjede naplno trh s byty. Bez ní se dočkáme další divoké privatizace. Bez ní se nevybuduje důvěra lidí v investiční fondy a v bankovní sektor.

Zkrátka bez ní nebude Česká republika nikdy normální civilizovaný stát.