Premiér bere mandát seriózně

12. srpen 2009

Přechodná vláda dostala hladkou důvěru sněmovny za podstatě dohodnutého předpokladu, že se noví ministři nepustí do zásadnějších personálních rošád ve svých úřadech. Například náměstci ministrů, najmenovaní podle zvykuy politickým klíčem, měli zůstat až do voleb ve svých křeslech.

To se ale tak docela nedělo a člověk si chtěj nechtěj říkal, že zřejmě členům vlády o něco jde, když i na tak krátkou dobu potřebují někoho od moci odstavit a jiného k ní naopak přivést. Z čehož evidentně není nadšený hlavně premiér Fischer, neboť zachování určité kontinuity slíbil.

Sociální demokraté by si byli jistě přáli víc než odchod pouhých ministrů, ale taková byla dohoda, uzavřená svižně než se do mocenské hry stihne vložit prezident. Přesto se ministři navržení z obou velkých stran o jakési personální korektury přinejmenším snažili. Ministr vnitra Martin Pecina, o jehož blízkosti k ČSSD asi není moc pochyb, ovšem takové pokusy prý přehání, míní aspoň jeho předchůdce Ivan Langer a to nikoliv poprvé. Ostatně, když ministr jmenoval prvým náměstkem Jiřího Komorouse, protestních hlasů znělo víc a to proto, že se taková židle obsazuje tradičně zástupci stran, nikoli výkonnými policisty. Komorous má mít na starost další průběh policejní reformy nastartované za Langera, který se ale nyní bouří proti zásahům do rozpočtu i struktury ministerstva, jinými slovy rovněž proti personálním změnám a také proti snížení počtu policistů. A to prý, říká Langer, bez vědomí premiéra. Bezpochyby není náhodou, že Langerova výzva, aby předseda vlády buď Pecinu přiměl k respektování omezeného mandátu vlády, anebo k odchodu, následuje krátce po jiné události, vcelku pozoruhodné.

Už koncem minulého měsíce se totiž v médiích objevila informace, že premiér Fischer zaslal ministryni spravedlnosti Daniele Kovářové dopis, v němž vyjadřuje znepokojení nad jejími některými personálními zásahy i úvahami o rušení vrchního státního zastupitelství v Brně. Dodejme, že řada z těchto kroků může být celkem snadno dávána do souvislostí s aférou takřečené "justiční mafie", a to ovšem v její prospěch. Tomu by pak odpovídaly zvěsti, že vliv na Kovářovou snad má mít justiční lobbista Pavel Němec, jehož služeb pro předsednictvo vlády se přitom sám Fischer záhy zbavil.

Ministryně se k memorandu ještě nevyjádřila, chce se prý ale s premiérem sejít. Po jejím aktuálním návratu z dovolené se jen do médií dostala příslušná a dost jednoznačná pasáž Fischerova listu, ve kterém se říká (cituj): "Jsem přesvědčen, o tom, že úvahy o některých institucionálních opatřeních související například se správou státního zastupitelství, nelze považovat za opatření nemající hluboký dopad na chod justice. Proto vás upozorňuji, že praktický chod vašeho úřadu, ale i státního zastupitelství je třeba zajistit kontinuálním způsobem, nikoli revoluční cestou, ke které nejste vy ani tato vláda oprávněna." Konec citátu, který díky vybroušené formulaci jistě nepotřebuje komentáře a dokládá, že premiér je člověk zřejmě precizní a také loajální - cosi předákům ODS, ČSSD a Zelených slíbil a hodlá to dodržet. Že o totéž dost možná nejde některým členům kabinetu, není ovšem nic zvláštního. Ad jedna mohou tak trochu být pod tlakem stran, k nimž jsou nepřímo počítaní, možná se snaží zavděčit a říkajísi, že by po volbách mohli i v úřadu zůstat. Zrovna Pecina to ostatně dával ihned najevo. A bezpochyby si také někteří politikové z obou těchto stran mohou myslet, že i přechodné období lze k čemusi využít, něco dotáhnout, cosi jiného třeba ještě rychle načít. Není proč čekat, vždyť konec konců nevíme, jak a co bude po volbách a kdo bude na ministerstvech sedět. A tak se, jak vidíme, prostě leccos děje. Je to sice kritizováno, v jednom případě se dokonce důrazně ohrazuje přímo předseda vlády, v druhém je zase právě proto vyzýván ať se také ohrazuje. A třeba to i učiní. Ale iluze si nespíš nedělá. Však by také bylo dost překvapivé, kdyby po jeho upozornění například ministryně Kovářová učinila personální rošády zase nazpět.

K tomu by možná došlo pod nějakým Fischerovým ultimatem, k němuž má ale vláda před sebou už příliš krátký život, než aby stálo za to. Toho si je zřejmě i premiér vědom. Nicméně dává jasně najevo, že pokud jde o něho, bere svěřený úkol se vší seriózností. Což z něj polehoučku činí postavu, která se minimálně u veřejnosti dobře zapíše. Zda se zavděčí také politikům, to je zcela jinou věcí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio