Předseda Grebeníček

Zda se cítí být slabý a nedoceněný, anebo naopak dostatečně silný k útoku, se uvidí 1. října, kdy mu Ústřední výbor poděkuje za odvedenou práci, anebo ho požádá, aby v ní pokračoval. Rozhodování to bude nesnadné. Komunisté sotva mohou počítat s tím, že by s novým předsedou docílili vyššího volebního zisku, a změna by ani automaticky nezvýšila jejich koaliční potenciál, který je patnáct let nulový. Aby se komunisté mohli podílet na vládě, zřejmě by se toho u nich muselo změnit víc než pouze předseda. Na druhé straně, někde se začít musí.

V současné podobě se čeští komunisté opírají hlavně o starší voliče, kteří jsou s dnešními poměry nespokojení. Jejich nostalgie zaručuje pohodlný poslanecký život několika desítkám politiků, kteří v parlamentu pouze sporadicky něco ovlivní. Jako reálná politická alternativa je ovšem nostalgie k ničemu. Nové problémy nemají stará řešení. Lpění konzervativců na odkazu revoluční minulosti už KSČM vyřadilo z celoevropského seskupení Strany evropské levice. S dnešním předsedou a dnešním programem zůstane KSČM u statutu pozorovatele a na stranu, která pouze pozoruje dění, má KSČM zbytečně moc mandátů. K tvrzení Miroslava Grebeníčka, že dnešní KSČM má velké šance uplatňovat svůj vliv, se hodí dodat, že v tomto případě je asi přání otcem myšlenky.