Předání moci

Samotní Iráčané, soudě podle prvních reakcí, samotný fakt předání moci dočasné vládě nepřeceňují. Situaci vnímají jako chaotickou, nejsou spokojeni s životní úrovní a pokud jde o svrchovanost, tu si slibují až po volbách, ze kterých vzejde standardní kabinet. Dočasná vláda se bude opírat spíše o americké vojáky, než o vlastní, teprve budovanou, armádu a policii. Bez okupačních armád v zádech by iráčtí politici měli problém nejen vládnout, ale dokonce i fyzicky přežít. Kvůli podpoře okupačních vojáků zas bude u části obyvatelstva čelit výtce, že je vládou loutkovou, která kolaboruje s okupanty. Kdo asi na včerejším politickém rozhodnutí vydělá, je prezident Bush. Vojenskou kontrolu nad situací drží, politické odpovědnosti se ovšem do značné míry zbavil.

Má to logiku ve světle posledních průzkumů veřejného mínění. Američtí voliči v něm totiž přestávají vidět vítězného vojevůdce. Před podzimními prezidentskými volbami se pro Bushe jeho irácké válečné tažení stává komplikací. Musí vyvracet dojem, že nemá plán, co dál. A je to úkol obtížný. Minulý týden například oznámil své rozhodnutí nevolit Georga Bushe syn bývalého prezidenta Ronalda Reagana. V televizní talk show Larryho Kinga čtyřiačtyřicetiletý Ron Reagan prohlásil: "Vylhali jsme si vlastní cestu k válce. Je to strašná chyba, hrozný zahraničněpolitický omyl." Chce-li být Bush znovu zvolen, potřebuje v Iráku úspěch. Spíše než o americkou bezpečnost mu teď jde o jeho prezidentské šance. Nepochybně bude iráckému premiérovi držet palce.