Před hlasováním o důvěře vládě nebo po něm

Je třeba připomenout odlišnosti. Hlasování o důvěře bylo veřejné a šlo o celou vládu, nikoli o politický život jednoho konkrétního sociálně demokratického představitele. Kdyby to bylo tak jednoduché a bylo možné prostě jednoho premiéra nahradit druhým a jelo by se dál, situace by byla při hlasování o důvěře obtížnější. Takto je jasné, že Špidlovi odpůrci v ČSSD neměli příliš velký prostor dát svůj postoj k premiérovi jednoznačně najevo při hlasování o důvěře.

Dále, v kauze prezident šlo jen a pouze o Miloše Zemana. Šlo o boj o Miloše Zemana, nikoli o vládu celou. Na jedné straně tu bylo stávající vedení strany, které si nepřálo expremiéra na Hradě, protože by se tím dostalo do obtížné situace, kdy by nemuselo obhájit svůj politický kurz, založený na vládě koalice. Zeman na Hradě by pro něj představoval nebezpečí. Navíc menší koaliční partneři dali najevo, že ČSSD znovu se Zemanem, byť na Hradě, je pro ně už jiná ČSSD než se kterou uzavírali koaliční smlouvu. Jenže Zeman v podhradí představuje nebezpečí nemenší. Jeho vzkazy z Vysočiny dokázaly bárku strany dostatečně rozhoupat.

Nyní jde o to, zda-li je Špidla po hlasování o důvěře v čele strany silnější nebo ne. Je to otázka. Jeho odpůrci mají totiž pouze důchodce Zemana na Vysočině, avšak nemají nikoho, kdo by se postavil do čela jejich odporu proti stávajícímu vedení. To je pro Špidlu výhoda. Nejlépe našlápnuto na tento významný post má místopředseda vlády Zdeněk Škromach, kterému požehnání dal i zakladatel Zeman. Jenže Škromach sám si zatím do boje netroufá. Jeho manévrovací prostor není velký. Je těžké si představit jinou alternativu, než je současná křehká vládní koalice.

Jedinou možností prakticky zůstává nějaká forma obnovení opoziční smlouvy nebo vznik velké koalice ODS a ČSSD. To by ale předpokládalo, že by škromachovsko-zemanovský směr zcela převálcoval na sjezdu celou stranu. To je ale nepravděpodobné, síly obou táborů jsou zhruba vyrovnané a je možné čekat pouze šarvátku. Navíc premiér Špidla, ač se mu vyčítá neakceschopnost, se zachoval politicky velmi prozíravě, když Zemanovi příznivce zcela neodstřihl od exekutivní moci. Jejich hlavní exponent Škromach je ostatně místopředsedou vlády a vlivným ministrem práce a sociálních věcí. Ze skoro kapitánského můstku se stěží vede riskantní vzpoura, která může skončit ztrátou všech pozic. Špidla si dá určitě pozor, aby Zemanovy příznivce od moci neodstřihl i nyní.

Posledním závažným faktorem je případná ochota nyní opoziční ODS podílet se opět na vládě s ČSSD. ODS je nyní dostatečně saturována poněkud nečekaným protlačením svého zakladatele do funkce prezidenta a nemá zájem pomáhat ČSSD z její kaše.

Premiér Špidla má nyní bezesporu argumentační materiál, všichni poslanci ČSSD podpořili vládu a tím podle jeho výklladu jeho osobně, pozice jeho kritiků by mohla být na sjezdu strany slabší. Ale může to být jen zdánlivé. Poslanci ČSSD hlasovali o vládě, nikoliv o premiéru Špidlovi. O vládě, kde je přítomen i Zdeněk Škromach a pád vlády by byl i jeho pádem. Je to složitější.

Na sjezdu strany bude tedy přece veselo a odpůrci premiéra Špidly se pokusí přinejmenším zatápět pod kotlem. Případný úspěch jejich útoku je ale závislý zhruba na dvou věcech. Za prvé - zda-li se do čela vzpoury postaví někdo, koho je možné brát vážně. A za druhé - nabídne-li tento člověk nějakou reálnou alternativu, jak pokračovat dál. Jak už naznačeno, není pravděpodobné, že by alespoň jedna z těchto podmínek mohla být za aktuální politické situace splněna.

Po hlasování o důvěře vládě jako před hlasováním. Špidla nyní ví, že má ve straně zaryté odpůrce, že tito ovšem zatím nejsou schopni a ani ochotni sesadit jeho vládu. To ovšem musel vědět i před hlasováním. Na jeho pozici v ČSSD to nemusí mít velký vliv. Obě strany sporu budou muset projevit politický um, chtěljí-li porazit druhou. Spíše to opět skončí nějakým patem. Zatím měl a nyní opět má i přes svá některá neumětelství navrch Špidla, ale to jen proto, že vyzývatel má vždy horší postavení, než obhájce titulu.