Před druhým kolem

Pikantní pak je, když politici pomáhají voličům při výběru z dvojice kandidátů, ze kterých by nejraději v senátu neviděli ani jednoho. To je případ sociální demokracie v devíti obvodech, kde se utkají kandidáti ODS a KSČM. Stanislav Gross se zhostil tohoto úkolu výrokem, že tam, kde jsou osobní kvality jednotlivých kandidátů dostatečné, doporučuje volit tak, aby ODS neměla ústavní většinu. Takové doporučení má, pravda, malou váhu, pokud sociální demokraté už po minulém víkendu konstatovali, že jejich potenciální voliči zůstali doma, nicméně je to také doporučení riskantní. Ve snaze oslabit soupeře se ČSSD rozhodla posílit konkurenci, což asi není příliš prozíravé.

Složení Senátu svým doporučením Stanislav Gross neovlivní. Co možná ovlivní, jsou příští volební úvahy občanů, kteří si zapamatují, že více než na stranické příslušnosti záleží na osobních kvalitách jednotlivých kandidátů. To může být pro ČSSD politicky smrtící princip, protože právě kvůli nedostatku kvalitních kandidátů je nyní v situaci, kdy se jí ve druhém kole špatně radí. Stanislav Gross má důvod závidět ODS i lidovcům, kteří srozumitelně radí upřednostnit demokratického kandidáta, ale také komunistům, kteří v situacích, kde nevědí, co poradit, nic neradí. Vlastně je s podivem, že Grossovi nikdo z volebního štábu neporadil, že po prvním kole učiní nejlépe, když před druhým bude mlčet. To mimochodem bývá to nejlepší, co může člověk udělat, když nemá co říct.