Před 80 lety došlo k největší masové vraždě Čechoslováků v Osvětimi. Datum nacisté nevybrali náhodou, říká rabín

Symbolem vraždění a deportací českých Židů a Romů se stala noc z 8. na 9. března roku 1944. V tu chvíli o život přišlo 3792 lidí ze sekce terezínského rodinného tábora. Akce byla pečlivá, systematická a pro dnešní společnost nepředstavitelná.

Čtěte také

Proč si myslíme, že se to nemůže opakovat? Příběh židovské dívky Evy Landové, z níž se po válce stala Evelina Merová

Podle rabína Davida Maxy nebyl 8. březen nacisty vybrán náhodou.

„V tento den oslavovali Židé svátek půdy, což je v podstatě vítězství nad genocidou. K ní mělo dojít ve starověku v Perské říši, kdy jakýsi Haman, což byl vlastně králův vezír v Perské říši, měl naplánovat rozsáhlý útok proti Židům, proti židovské komunitě a vyhlazení všech Židů v říši. A v tom příběhu, který každoročně Židé čtou na tento svátek, se hovoří o tom, jak se podařilo zvítězit a tyto plány překazit. A já si myslím, že v tom mohlo hrát roli právě toto datum, kdy nacisté chtěli ukázat, že tentokrát žádná záchrana nepřijde a k tomu vyhlazení dojde,“ popisuje Maxa.

V Terezíně o tom nevěděli

Podle svědectví těch, kteří byli drženi v Terezíně, jim situace v Osvětimi nebyla známá a byli šokovaní, když zjistili, co se tam dělo. Terezín často někteří ani nevnímali jako koncentrační tábor, ale jak v rozhovoru pro Český rozhlas řekla pamětnice Zdenka Fantlová, jako malé město.

Čtěte také

Jedna noc, 3792 mrtvých. 80 let od největší masové vraždy československých občanů

Tchán rabína Maxy, Pavel Bergmann, měl s Terezínem a Osvětimí osobní zkušenost.

„Byl přeživším Terezína, následně Osvětimi, ale také koncentračního tábora Mauthausen, kde byl nalezen při osvobození americkými vojáky a doslova jedním z nich vytažen z hromady mrtvých těl,“ popisuje Maxa.

Pavel Bergmann byl jedním z těch, kteří v rodinném táboře Terezín pobývali, a byl i součástí květnového transportu. V té době už bylo možné doslechnout se o tom, co se v Osvětimi v březnu stalo, a lidé měli strach.

Vliv komunistického režimu

„V tom (terezínském) rodinném táboře nedochází úplně k těm nejklasičtějším věcem ve smyslu okamžité selekce a toho, co zažívali třeba jiní, když přijížděli. Takže tam panovala velká nejistota. Prostě jim nebylo jasné, co se s nimi stane,“ popisuje historik Michal Stehlík.

Čtěte také

Když byla malá, viděla v Terezíně popravu své vychovatelky

Přestože se jedná o velmi významnou a zároveň výrazně otřesnou událost, oficiálně jsme ji začali připomínat až v roce 2018. Podle Stehlíka by bylo tedy na místě zamyslet se, jaká je role této události v naší paměti a co všechno by naše společnost měla vnímat a pamatovat si.

Vliv na to mohl mít například komunistický režim, který ve svých pamětech židovskou komunitu spíše vytěsňoval, rozdmýchával antisemitismus nebo dával Židy dokonce sledovat.

„Můj tchán v této souvislosti vždycky humorně poznamenával, že ty nejlepší portrétní fotografie, když šel do synagogy, měl právě od StB, která sledovala, co se tam děje,“ vzpomíná Maxa.

Umíme vzpomínat a vyprávět o cizích příbězích? Jaké události druhé světové války můžeme přiblížit mladší generaci, když pamětníků ubývá? A v čem všem se lišil Terezín a Osvětim?

Na inauguraci olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka se chystají tisíce věřících. Jaké je současné postavení věřících v Číně? A o co se snaží neformální společenství mužů chlapi.cz? I o tom budeme mluvit v první části pořadu Vertikála.