Když byla malá, viděla v Terezíně popravu své vychovatelky
Každý rok se zapojí do projektu Příběhy našich sousedů přes tři tisíce žáků a studentů. Z desítek rozhlasových reportáží vybíráme jednou za čtvrt roku zvlášť podařené. Zazní příběhy z koncentračních táborů, pracovních lágrů z 50. let, vzpomínky na školu za normalizace, o pracovních umístěnkách a kádrování za komunismu. Pamětníci dětem často vypráví o svém dětství.
Příběhy našich sousedů je vzdělávací projekt neziskové organizace Post Bellum. Žáci a studenti se v malých skupinkách vydávají v doprovodu svého učitele a odborníka z Post Bellum za pamětníkem, natočí na diktafon nebo kamery jeho vyprávění, vytvoří z vyprávění rozhlasovou, televizní či psanou reportáž, některé týmy na motivy příběhu kreslí komiks, jiné secvičují divadelní představení. Do Příběhů našich sousedů se již zapojilo více než deset tisíc žáků. Chcete-li projekt podpořit, můžete zde.
„Važte si toho, co máte. Moc vám to přeji,“ řekla žákům 93letá Jarmila Kovářová, která prožila krásné dětství na rodinném statku ve vsi Přední Poříčí. Za komunismu o statek rodina přišla.
Jarmila žákům popisovala život v komunistickém pracovním lágru v 50. letech, kde si odpracovala pět let. Do vězení ji v jejích 22 letech poslal soud v čele s žalobkyní Marií Brožovou-Polednovou.
Soudruzi ji vinili z toho, že zradila lidově demokratický socialismus, když šířila texty proti vstupu do JZD. Její rodinu komunisté dlouho marně lámali, aby statek odevzdali JZD, nakonec jejich majetek násilně zabavili. Do vězení putoval i její tatínek, který u soudu dostal deset let.
Děti utekly z Terezína domů
Alžběta Morgensternová v reportáži vzpomíná na své dětství v ghettu Terezín. Narodila se v roce 1936 v Horních Studénkách do smíšené česko-židovské rodiny. Její otec Richard byl židovského původu a maminka Božena nikoli. Rodina se za války ukrývala ve Vlčicích u Loštic.
O Velikonocích v roce 1943 jim dva mladí henleinovci zapálili dům. Rodina přišla o všechen majetek, přestěhovali se do Loštic. Na podzim 1944 byli Alžběta a její sourozenci deportováni do sirotčinců, tatínek putoval do židovského ghetta Terezína, kam úřady nakonec poslaly i děti. Hned první den je věznitelé rozdělili do různých budov.
Devítiletou Alžbětu a její sestru Marii zařadili do tzv. Kinderhausu. Tam zažívaly nejen strach, hlad, únavu, děti se musely také dívat na popravu své vychovatelky. V květnu 1945 dozorci z Terezína utekli a obě sestry se rozhodly, že samy půjdou domů do Loštic. Několik dní spaly v blízkém parku, aniž si jich někdo všiml. Nakonec je našel otec Richard a odvezl domů.
Komunistický odbojář prozradil rodinu
Antonín Lébr měl statečného tatínka, kterého v roce 1943 nacisté popravili stětím hlavy na Pankráci. Ukrýval komunistického odbojáře Rudolfa Procházku, který po svém zatčení vyzradil pomocníky.
Maminku Kristýnu nacistické úřady odsoudily na šest let vězení a poslaly ji do koncentračního tábora v Malé pevnosti Terezín, později na práci do lágru v německém městečku Aichach. Pan Lébr žákům vyprávěl o nezapomenutelné chvíli, kdy si pro něj po válce maminka přišla k jejich příbuzným a slíbila, že si ho nechá a nedovolí adopci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
