Před 700 lety Dante Alighieri dopsal Božskou komedii. Od té doby Florencie marně čeká na návrat svého slavného rodáka
Dante Alighieri byl florentským občanem, politikem a básníkem. Tyto tři základní charakteristiky jeho osobnosti nelze od sebe oddělit. Žil na přelomu středověku a začátku renesance a budoucím generacím zanechal ucelenou výpověď o stavu tehdejšího světa.
Toto epochální dílo známe pod názvem Božská komedie. Proč nás i po sedmi stoletích stále oslovuje a snažíme se mu porozumět?
„Protože jde o podobně komplexní dílo jako je Bible, u kterého se předpokládá, že se budeme snažit rozklíčovat jeho symboliku, pochopit vzkazy, které nám autor Božské komedie zanechal,“ parafrázuji slova jednoho z hostů magazínu Historie Plus Martina Pokorného, literárního teoretika a překladatele. Epos se skládá ze tří částí: Peklo, Očistec a Ráj. Danta v pekle a očistci doprovází básník Vergilius a v ráji nebeských sfér potom Beatrice. Je onou magickou postavou, která Danta inspirovala k „nové cestě“ životem.
Zkusme si představit Florencii na přelomu 13. a 14. století, kde zuří obchodní a politické spory. Město se emancipuje a střídavě přiklání buď k císařství anebo papežství. Stále větší vliv získávají cechy, obchod kvete, Florencie výrazně bohatne a začíná razit vlastní mince – florény. Stanou se záhy jednou z hlavních evropských měn. Florenťané zakládají první evropské banky a poskytují úvěry korunovaných hlavám i papežům. Mezi ghibelliny (zastánci císaře) a guelfy (papežovými sympatizanty) se nemilosrdně bojuje o nadvládu nad městem.
Dante Alighieri (narozený v roce 1265) se ve svých třiceti letech aktivně zapojuje do politického života. V roce 1300 se stává za frakci bílých guelfů členem šestimístné florentské vlády tzv. priorů. V době, kdy jede vyjednávat do Říma za papežem Bonifácem VIII., dojde ve Florencii k převratu. Právě jeho protivníci černí guelfové se s pomocí Karla z Valois zmocní vlády a tvrdě se vypořádají s bílými, kteří jsou smířlivě naklonění ke ghibellinům. Bílí guelfové jsou vypovězení z města, zbavení majetku a odsouzení k vysoké pokutě. Právě tady začíná Dantovo dvacetileté putování v exilu, branami Florencie už nikdy neprojde zpátky.
Ještě během Dantova florentského života se probudí jeho literární talent, píše sonety v novém sladkém stylu (stilnovismus) i krátkou prózu. Podstatné je, že ač vzdělaný a znalý latiny, dává přednost psaní v dialektu toskánského kraje. Ve svém raném díle Nový život popíše osudové setkání s láskou, na jehož začátku stál fyzický smyslový prožitek krásy. Potkává svou Beatrici, dceru bankéře Folca Portinariho, která zemře velmi mladá, pravděpodobně při porodu svého prvního dítěte. Toto setkání s konkrétní ženou Danta vyzve k duchovní cestě, na jejímž konci je Empyreum – světlo, láska, dobro a Bůh.
A svou strastiplnou pouť k Empyreu popíše právě v Komedii, kterou jeho následovník Giovanni Boccaccio (autor proslulého Decameronu) nazve božskou. Je to právě Boccaccio, díky němuž máme jeho vlastní rukou zachované tři opisy Božské komedie i výkladové komentáře k jejímu obsahu. Obsahuje sice především italské reálie, ale příběhy historických postav mají univerzální výpovědní hodnotu. I naše dějiny se setkaly s těmi italskými, když Dante píše o králi Přemyslu Otakarovi II. i o císaři Jindřichu VII. Lucemburkovi (dědeček Karla IV.), od něhož si slibuje sjednocení rozhádaných italských komun pod jedním panovníkem.
Dantova pozemská cesta se uzavřela 14. září 1321 v Ravenně, kde zemřel na vysoké horečky. V Ravenně je také pohřbený, i když Florencie stále čeká na Dantovy ostatky, aby je uložila k dalším florentským velikánům v bazilice svatého Kříže – Santa Croce do připraveného mramorového sarkofágu. Ostatně jeho socha v nadživotní velikosti dominuje stejnojmennému náměstí před tímto kostelem.
V pořadu dále vystupují docent Martin Zlatohlávek z KTF UK a historik Pavel Helan z HTF a FF UK. Čteme ukázky z Nového života i Božské komedie v překladu Vladimíra Mikeše a Boccacciův komentář v překladu profesora Jiřího Pelána.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
