Přeceňovaný oxidační stres
Teorie oxidačního stresu, která vysvětluje stárnutí hromaděním volných radikálů, může být podle nové studie chybná.
Superoxidové volné radikály - tedy molekuly kyslíku s nepárovým počtem elektronů - vznikají při jako vedlejší produkty buněčného metabolismu. V těle se účastní oxidačních procesů, které mohou poškozovat buněčné struktury. V roce 1956 navrhl Denham Harman teorii oxidačního stresu, podle které jsou hlavním důvodem stárnutí nahromaděná poškození způsobená volnými radikály. Tato teorie se ve výzkumu stárnutí udržela více než 50 let.
Výsledky studie, publikované v časopise Genes and Development, ovšem její platnost silně zpochybňují. Vědci z University College London u pokusných hlístů Caenorhabditis elegans manipulovali s geny, které ovlivňují odstraňování volných radikálů z těla. Navzdory očekávání zjistili, že manipulace s geny neměla žádný vliv na délku života hlístů. Ke stejnému závěru došli také vědci z University of Texas, kteří pracovali s laboratorními myšmi.
Autoři studie se domnívají, že teorie oxidačního stresu je chybná a že volné radikály nenesou hlavní část viny na nahromaděná poškození buněk, které se stárnutím souvisí. Zároveň se domnívají, že takzvané antioxidanty - látky, které volné radikály zneškodňují - procesu stárnutí pravděpodobně nijak nezabraňují.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
